Zdravé nastavení našeho "Já"
02.01.2026
Přátelé, vítám Vás v novém roce a na úvod začnu zajímavou otázkou:
Kdo z nás má nejlepší předpoklady k tomu, aby správně interpretoval svět kolem nás?
Dalo by se říci, že nejspíše ten člověk, který má dostatek znalostí a také správné informace. Ano, znalosti a informace jsou základ, jenže né náhodou se říká, že nikdo neví všechno, proto se zkusme zamyslet třeba i nad otázkou naší psychiky. Tady jsem přesvědčen, že nejméně zkreslený pohled na svět bude mít ten člověk, který se nachází ve zdravém postavení svého "Já". Zjednodušeně řečeno psychická stabilita je opakem psychické lability, která děje, události a obecně svět kolem nás může naprosto zkreslit a člověk v nezdravém labilním nastavení svého "Já" následně dochází k mylným či zkresleným interpretacím. Jenže vedle labilního "Já" tady máme také naše egoistické "Já", které vidí pouze to, co chce vidět a cítí jen to, co chce cítit. Jak to asi vypadá?! Dalo by se to popsat slovy: "To je má bublinka, to je mé vidění světa, tady je mi to příjemné a nenarušuj mi to svým toxickým "Já".
V obou případech nastavení našeho "Já" labilním , tak i egoistickém je zkreslována realita kolem nás, no a pak velmi nesnadno rozpoznáváme zdravou míru událostí a docházíme ke správným úsudkům o nich. Správný úsudek o tom nebo onom není samozřejmostí (vidíme na každém kroku) a blíže k němu bude ten z nás, který si pod tlakem krize uchoval zdravé nastavení svého "Já" a také svůj rozum.
Tady musím zmínit obecně známou skutečnost, že společnost, která je dlouhodobě vystavena vlivu nepřiměřeného strachu, ztrácí svůj rozum a vlastně mě napadá, jestli v řízení společnosti nedošlo už nadobro k překmitu od řízení pomocí zdravého selského rozumu k řízení pomocí strachu?
Jak poznáme jestli jsme podlehli silné emoci strachu? No nejspíš budeme mít zvýšenou potřebu bezpečí, budeme vnímavější na projevy kriminality, která je normálním jevem ve společnosti (pokud nepřesáhne určitou míru), no a možná si také budeme v mysli vytvářet iluzorní scénáře, co by se mohlo stát, kdyby. Já se ptám, copak asi vytvoříme z obav, co následně vzniká ze strachu?! Může se zrodit nepřiměřený iracionální strach, který odpojuje schopnost zdravého uvažování a odpojuje ochranu naší duše, což nás dělá zranitelnými vůči různým manipulacím atp.
Myslím, že člověk ve zdravém nastavení svého "Já" dokáže +- rozlišovat, kde se nachází skutečné nebezpečí a dobře chápe, že může být nebezpečné ho přehlížet, být lhostejný a apatický tam, kde mu to může velmi ublížit, no a také věřím, že rozumí i tomu, že kdyby se nechal strachem přespříliš ovládnout, tak by to pro něj bylo rovněž velmi nebezpečné. Říká se: "ovládni svůj strach, jinak on ovládne tebe". Na vlastní emoce a prožívání máme právo, jen je dobré vědět, že silné prožívání emocí zkresluje náš úsudek a na nás je uvědomit si tuto funkci.
Člověk by si měl za všech okolností (nelehké) zachovat určitou míru racionality, měl by umět rozlišovat, kde se nachází skutečné nebezpečí a kde to iluzorní, které je bezúčelné a vyčerpávající naši psychiku. Pokud si v mysli vytváříme různé destruktivní scénáře (bude válka atp.), které se ještě nestaly, pak musíme pochopit, že si s nimi v podstatě vytváříme i různé zdravotní problémy a nemoce. Iluzorní stavy jsou propojeny s psychosomatikou a neustálý život ve strachu člověka silně překyseluje, což je v kombinaci s dalšími faktory jako je dlouhodobý chronicky stres, přepracování, ale třeba i hněv (také silná emoce odebírající rozum) doslova život ohrožujícím stavem.
Jenže, kam uniknouti?! ILUZORNÍ stav je nebezpečný, no a v BDĚLÉM stavu si zase plně uvědomujeme, co se kolem nás odehrává. Život v neustálém napětí nám odebírá tolik potřebnou sílu pro život, zejména pokud dění kolem nás bereme jako nepřátelské a neustále s ním bojujeme. Někdy mi přijde, že je nám záměrně nabourávána tolik pro nás potřebná ILUZE dobrého světa, jenže, proč si ji nechat odebrat, proč uvěřit tomu, že je na světě kolem nás všechno špatně?! Svět je jaký je. Tu je nějaký spor, v pominutí nerozumu se začne řinčet zbraněmi a už to fičí... i to se bohužel stává.
On není žádný problém se v BDĚLÉM stavu nechat stáhnout JEN do bahna, během chvíle si naplnit svou duši veškerou špínou tohoto světa, jenže položte si otázku, zda v té špíně umíme plavat?! Neumíme, tak alespoň tu hlavu držíme nad vodou. Jenže v tom není žádná přirozenost nám vlastní a jak běží čas, tak pod tlakem, ztrácíme právě to zdravé nastavení svého "Já", no a tady se skrývá to skutečné nebezpečí. Myslím, že má velký smysl chránit svou zdravou duši a nenechat se v BDĚLÉM stavu vědomí stáhnout pouze do špíny tohoto světa.
Je dobré vědět, že pokud chceme přetvářet okolní svět k lepšímu, tak musíme umět VĚDOMĚ pracovat s tímto stavem, uvědomit si, co ve skutečném světě ještě uneseme na svých bedrech, co už né. Pouze v BDĚLÉM stavu máme možnost na sobě, tak i v okolí dělat změny a můžeme přeprogramovat to, co nás trápí. Uvědomuji si a hodlám v sobě kultivovat tvořivou sílu, abych to špatné v reálném světě změnil a to třeba i tím, že beze strachu pojmenuji to, co je zlé. Copak o nás napovídá, když mlčíme?!
Dnes již není nic neobvyklého, že když jsme plně v bdělém stavu vědomí a vidíme svět takový jaký ve skutečnosti je, tak máme potřebu uniknout z objektivní reality do různých změněných stavů vědomí, tak i virtuálního světa růžových poníků, které nám alespoň na chvíli dodají příjemný pocit klidu. Ano, proč né, je potřeba o svou duši pečovat, ale pak je tady otázka míry v tom smyslu, kolik času a pozorností věnujeme právě kompenzačním mechanismům, které nás udržují v pohodě. Pokud tedy máme osvojeny mechanismy, které nám pomáhají "přežít", tak myslím, že bychom měli mít i dostatek síly v reálném světě přetvářet realitu k lepšímu, né jen od ní unikat. Jaký má smysl vyběhnout 100 x ročně na Lysou a zároveň nemít vnitřní sílu pojmenovat to, co je zlé? Jenže naše egoistické "Já" to zlé raději nevidí... a tak běháme tam, zpět a jaksi jsme zapomněli třeba i to, že zdravé nastavení našeho "Já" nepotřebuje přemíru, ale chápe pro život podstatný princip umírněnosti, o kterém si napíšeme někdy příště.
Ať článek nějak rozumně uzavřu. Nemálo toho, co se kolem nás děje lze interpretovat na celé škále, od středobodu k negativnímu, tak i od středobodu k pozitivnímu. Myslím, že by si člověk neměl ubírat nic na celé škále, jen tak se může vyhnout zkreslení a utvořit si reálný pohled na to nebo ono. Když ve svém životě najedeme jen pozitivní myšlení, pak se nelze podivovat tomu, že získáme ZKRESLENÝ ÚSUDEK a to samozřejmě platí i naopak, když jsme upadli do bahna, že je veškeré dění kolem nás nepřátelské a je potřeba s ním bojovat. Obojí přináší ZKRESLENÍ a myslím, že ve zdravém stavu naší psychiky nemáme potřebu omezovat si škálu jedním či druhým směrem, jsme schopni přijmout úplnost, tak i hloubku, i když nám to nemusí být po chuti.
Když ve vší jasnosti spatříme, co jiní né, tak můžeme ostatní upozornit na hrozbu či nebezpečí, no a na každém jednotlivci pak bude, jak s informací naloží. Zda ji využije ke svému prospěchu, nebo ji pustí za hlavu, protože on ví přece nejlépe, co a jak dělat...
K.🇨🇿
Tady musím zmínit obecně známou skutečnost, že společnost, která je dlouhodobě vystavena vlivu nepřiměřeného strachu, ztrácí svůj rozum a vlastně mě napadá, jestli v řízení společnosti nedošlo už nadobro k překmitu od řízení pomocí zdravého selského rozumu k řízení pomocí strachu?
Jak poznáme jestli jsme podlehli silné emoci strachu? No nejspíš budeme mít zvýšenou potřebu bezpečí, budeme vnímavější na projevy kriminality, která je normálním jevem ve společnosti (pokud nepřesáhne určitou míru), no a možná si také budeme v mysli vytvářet iluzorní scénáře, co by se mohlo stát, kdyby. Já se ptám, copak asi vytvoříme z obav, co následně vzniká ze strachu?! Může se zrodit nepřiměřený iracionální strach, který odpojuje schopnost zdravého uvažování a odpojuje ochranu naší duše, což nás dělá zranitelnými vůči různým manipulacím atp.
Myslím, že člověk ve zdravém nastavení svého "Já" dokáže +- rozlišovat, kde se nachází skutečné nebezpečí a dobře chápe, že může být nebezpečné ho přehlížet, být lhostejný a apatický tam, kde mu to může velmi ublížit, no a také věřím, že rozumí i tomu, že kdyby se nechal strachem přespříliš ovládnout, tak by to pro něj bylo rovněž velmi nebezpečné. Říká se: "ovládni svůj strach, jinak on ovládne tebe". Na vlastní emoce a prožívání máme právo, jen je dobré vědět, že silné prožívání emocí zkresluje náš úsudek a na nás je uvědomit si tuto funkci.
Člověk by si měl za všech okolností (nelehké) zachovat určitou míru racionality, měl by umět rozlišovat, kde se nachází skutečné nebezpečí a kde to iluzorní, které je bezúčelné a vyčerpávající naši psychiku. Pokud si v mysli vytváříme různé destruktivní scénáře (bude válka atp.), které se ještě nestaly, pak musíme pochopit, že si s nimi v podstatě vytváříme i různé zdravotní problémy a nemoce. Iluzorní stavy jsou propojeny s psychosomatikou a neustálý život ve strachu člověka silně překyseluje, což je v kombinaci s dalšími faktory jako je dlouhodobý chronicky stres, přepracování, ale třeba i hněv (také silná emoce odebírající rozum) doslova život ohrožujícím stavem.
Jenže, kam uniknouti?! ILUZORNÍ stav je nebezpečný, no a v BDĚLÉM stavu si zase plně uvědomujeme, co se kolem nás odehrává. Život v neustálém napětí nám odebírá tolik potřebnou sílu pro život, zejména pokud dění kolem nás bereme jako nepřátelské a neustále s ním bojujeme. Někdy mi přijde, že je nám záměrně nabourávána tolik pro nás potřebná ILUZE dobrého světa, jenže, proč si ji nechat odebrat, proč uvěřit tomu, že je na světě kolem nás všechno špatně?! Svět je jaký je. Tu je nějaký spor, v pominutí nerozumu se začne řinčet zbraněmi a už to fičí... i to se bohužel stává.
On není žádný problém se v BDĚLÉM stavu nechat stáhnout JEN do bahna, během chvíle si naplnit svou duši veškerou špínou tohoto světa, jenže položte si otázku, zda v té špíně umíme plavat?! Neumíme, tak alespoň tu hlavu držíme nad vodou. Jenže v tom není žádná přirozenost nám vlastní a jak běží čas, tak pod tlakem, ztrácíme právě to zdravé nastavení svého "Já", no a tady se skrývá to skutečné nebezpečí. Myslím, že má velký smysl chránit svou zdravou duši a nenechat se v BDĚLÉM stavu vědomí stáhnout pouze do špíny tohoto světa.
Je dobré vědět, že pokud chceme přetvářet okolní svět k lepšímu, tak musíme umět VĚDOMĚ pracovat s tímto stavem, uvědomit si, co ve skutečném světě ještě uneseme na svých bedrech, co už né. Pouze v BDĚLÉM stavu máme možnost na sobě, tak i v okolí dělat změny a můžeme přeprogramovat to, co nás trápí. Uvědomuji si a hodlám v sobě kultivovat tvořivou sílu, abych to špatné v reálném světě změnil a to třeba i tím, že beze strachu pojmenuji to, co je zlé. Copak o nás napovídá, když mlčíme?!
Dnes již není nic neobvyklého, že když jsme plně v bdělém stavu vědomí a vidíme svět takový jaký ve skutečnosti je, tak máme potřebu uniknout z objektivní reality do různých změněných stavů vědomí, tak i virtuálního světa růžových poníků, které nám alespoň na chvíli dodají příjemný pocit klidu. Ano, proč né, je potřeba o svou duši pečovat, ale pak je tady otázka míry v tom smyslu, kolik času a pozorností věnujeme právě kompenzačním mechanismům, které nás udržují v pohodě. Pokud tedy máme osvojeny mechanismy, které nám pomáhají "přežít", tak myslím, že bychom měli mít i dostatek síly v reálném světě přetvářet realitu k lepšímu, né jen od ní unikat. Jaký má smysl vyběhnout 100 x ročně na Lysou a zároveň nemít vnitřní sílu pojmenovat to, co je zlé? Jenže naše egoistické "Já" to zlé raději nevidí... a tak běháme tam, zpět a jaksi jsme zapomněli třeba i to, že zdravé nastavení našeho "Já" nepotřebuje přemíru, ale chápe pro život podstatný princip umírněnosti, o kterém si napíšeme někdy příště.
Ať článek nějak rozumně uzavřu. Nemálo toho, co se kolem nás děje lze interpretovat na celé škále, od středobodu k negativnímu, tak i od středobodu k pozitivnímu. Myslím, že by si člověk neměl ubírat nic na celé škále, jen tak se může vyhnout zkreslení a utvořit si reálný pohled na to nebo ono. Když ve svém životě najedeme jen pozitivní myšlení, pak se nelze podivovat tomu, že získáme ZKRESLENÝ ÚSUDEK a to samozřejmě platí i naopak, když jsme upadli do bahna, že je veškeré dění kolem nás nepřátelské a je potřeba s ním bojovat. Obojí přináší ZKRESLENÍ a myslím, že ve zdravém stavu naší psychiky nemáme potřebu omezovat si škálu jedním či druhým směrem, jsme schopni přijmout úplnost, tak i hloubku, i když nám to nemusí být po chuti.
Když ve vší jasnosti spatříme, co jiní né, tak můžeme ostatní upozornit na hrozbu či nebezpečí, no a na každém jednotlivci pak bude, jak s informací naloží. Zda ji využije ke svému prospěchu, nebo ji pustí za hlavu, protože on ví přece nejlépe, co a jak dělat...
K.🇨🇿
