Zapomněli jsme si podávat ruce, ale naučili jsme se ...
Velká to pravda, která zazněla z úst jednoho z největších odborníků na školství a vzdělávání na Slovensku, pana prof. PhDr. Mirona Zelina, DrSc.
Přátelé, musím se Vám přiznat, že se v poslední době zamýšlím, proč jsme my lidé tak zlí a hloupí🤔?!
Jsem přesvědčen, že nejsem sám komu přijde, že procházíme obdobím velkého nerozumu. Naše myšlenkové procesy jsou často velmi zvláštní, jednoduché až naivní a člověka opírajícího se o zdravý rozum, čili člověka rozumného, abychom pod kamenem hledali.
V rozhovoru s panem profesorem, který sdílím níže, zazní mnohé zajímavého, třeba i to, že člověk má na rozdíl od zvířat schopnost právě toho rozumu, no a rozumný člověk se dokáže v tomto ohledu opřít o své myšlení. Pokud je myšlení kvalitní, tak člověk dokáže řešit všemožné i velmi složité situace, které život přináší. Tady jsem si vzpomněl, že vám na téma řešení problémů či zátěží dlužím článek😏
Pan profesor v rozhovoru zmiňuje, že se lidé v oblasti myšlení dělí na dva typy: myslící v prvním systému a myslící v druhém systému. Dodává také, že někteří z nás nikdy nepřejdou do druhého systému a zůstanou se svým myšlením jen v operační fázi, tzn., že vyšší konkrétní a abstraktní myšlení (porovnávání, dedukce, indukce) je jim nedostupné.
Dále profesor zmiňuje i taxonomii myšlení dle pana Blooma, která má šest úrovní a poznamenal, že někteří z nás bohužel používají jen první tři úrovně své mysli.
➡️První úroveň se opírá o naši funkční paměť a vnímání. Abychom si něco zapamatovali, tak to musíme dobře vnímat, záleží tedy na percepci a otázkou je, zda jsme všímaví lidé?! Dokážeme vědomě užívat své vnější , ale i vnitřní smysly?! Pana profesora zaráží, jak jsou dospělí lidé v tomto ohledu necitliví, nevšímaví a také, že se navzájem neposlouchají... Každý je zaujat svým Já a vede svůj vlastní monolog.
Pamatujme si, že první stupeň spočívá v tom, že si smysly navnímané máme schopnost zapamatovat. Funkční paměť je tedy základ.
➡️Druhá úroveň pak spočívá v tom, že máme schopnost porozumět.
➡️Třetí úroveň nám umožňuje to použít v praxi.
VYŠŠÍ
➡️Čtvrtá úroveň se nachází nad běžnými úrovněmi myšlení a člověku umožňuje myslet abstraktně v souvislostech. Nachází se zde třeba syntéza, analýza atp.
➡️Pátá úroveň je hodnotící. S její pomocí dokážeme rozlišovat dobro od zla, pravdu od nepravdy, krásu od ošklivosti. Tato úroveň má tedy estetický, etický, mravní a racionální rozměr...
➡️Šestá úroveň je úrovní kreativity, tvořivosti. Když něco kritizujeme, tak to děláme na úrovni hodnotícího myšlení, ale tady s pomocí tvořivé mysli nalézáme i řešení. Teprve tady přátelé☝🏻
Pan profesor k těmto úrovním dále říká, že:
‼️ Moudrý člověk připojuje i nejvyšší úrovně myšlení ‼️(né náhodou se říká, že moudrost je cnost), dále také, že mocní lidé rozvinutý čtvrtý stupeň a intelektovou kapacitu využívají k tomu, aby zdůvodnili a racionalizovali své ZLO..., kdy skutečným problémem jsou poslušní, submisivní lidé s nízkým intelektem, pracující jen na úrovních myšlení 1-3, kteří ZLO akceptují‼️ZBABĚLÍ LIDÉ S NIŽŠÍM MYŠLENÍM JSOU DLE PROFESORA PRO DEMOKRACII KATASTROFOU‼️‼️‼️... Co k těmto upřímným a smutným slovům dodat?! Asi nic...
Dále se pan profesor vyjadřuje, o co by se měla opírat reforma školství, nebo třeba i to, že děti vnímají kontrast toho, co se hlásá (nesmí se lhát) a reálnou skutečnost, že lhaní je v životě běžné... Ano, děti jsou velmi, velmi vnímavé.
Osobně mě zaujal jeho pohled na podporu divergentního myšlení, což je vlastně myšlení, které je mi velmi blízké, no a zmínil třeba i to, že hlupáci produkují věci, které jsou nepodstatné, neboť oni sami neví, jak posoudit podstatu, no a právě tohle lze přenést do jakékoliv oblasti dnešního života. Velkou pravdou jsou pak další slova, že establishmentu vyhovují hloupí lidé, kteří vlastně nevědomě podporují zlo. O hlupacích, kteří mají zelenou bych já mohl povídat až do večera.
Pak mě zaujala otázka na tělo. Pokud jsme tedy dobří v produkování zla, ale chceme produkovat dobro, jak to udělat, kde začít?! Odpověď profesora jsem tak trochu očekával, řekl, že je třeba začít výchovou a kultivací vyšších úrovní myšlení. U dětí je dle jeho slov potřeba podporovat samostatnost a tím v nich budovat důvěru v sebe sama. S tímto se plně ztotožňuji, neboť jsem přesvědčen, že mladí lidé mají nedostatek zdravé sebedůvěry, která by se opírala o jejich vlastní zkušenost ve smyslu - já jsem to zvládl/a.
V rozhovoru dále zazní důležitost v psychologii známých 6 es:
1) SEBEREFLEXE - umět sám sebe analyzovat, přiznat si vlastní chybu, slabiny, tak i vinu.
2) SEBEHODNOCENÍ, 3) SEBEVĚDOMÍ, 4) SEBEKONTROLA - vím své chyby a kontroluji se myšlenkově i motoricky,
5) SEBEŘÍZENÍ a 6) SEBETVORBA. Nad těmito 6 es se pak nachází transcendence, chcete-li spiritualita, případně sebeaktualizace dle Maslowa, o které si napíšeme někdy příště.
Pan profesor dále poznamenal, že společnost žije ve lži, děti hloupou, roste počet zanedbaných a sociálně vyloučených dětí, dětí s autismem, ADHD atd. Otázkou je, proč si nechceme přiznat, že máme problém?!
Já se domnívám, že se dospělí lidé v důsledku několika krizí odklonili od realistického myšlení směrem k autistickému, tzn. vše jim nepříjemné už automaticky zametají pod koberec a nechtějí tudíž vidět, slyšet, obecně vnímat skutečnost takovou jaká je... U normálního člověka se obě tyto složky myšlení vzájemně doplňují, jenže pokud převládne autistické myšlení, pak se pracuje jen s příjemnými obrazy. Zajímalo by mě, co by na mou úvahu řekl pan profesor.
Dalším zajímavým tématem byla otázka normality. Jelikož bylo mé studium na VŠ zaměřeno také na sociální patologii, tady u tohoto tématu jsem obzvláště nastražil své uši. Navíc dennodenně slyšíme z úst různých divnolidí, jak nás přesvědčují, že je TO a jindy TOHLE naprosto normální, né povězme si upřímně - mnohé je za hranou, je to extrém, který poškozuje člověka... Kdo má funkční vyšší myšlení, tak se v tomto ohledu dokáže orientovat, ale nezapomínejme, že jsou tady s námi i lidé, kteří používají jen první tři úrovně myšlení.
Pokud by Vás pojetí normality zajímalo, tak si budete muset poslechnout rozhovor, neboť já zde zmíním jen to, že normální člověk dokáže reálně vnímat skutečnost. Chytrému napověz, hloupého nakopni...
Na závěr rozhovoru zazněla z úst pana profesora třeba i slova, že city nejsou slabostí... Ano já se za tyto slova podepisuji, neboť to chce ODVAHU projevit své city ve společnosti, která není až tak odolná a pod vlivem různých situačních tlaků (zátěží) už zhrubla, chcete-li zkameněla.
Rozhovor v každém případě doporučuji k poslechu. Zazní zde mnohé zajímavého, co se nevešlo do dnešního článku, třeba i to, že cit pro pravdu není samozřejmost, ale to vlastně již chápeme, je to totiž až pátá úroveň lidského myšlení.
Mějte pohodové dny a děkuji Vám.
K.🇨🇿