Z očí do očí...
Oči jsou zrcadlem duše. Né náhodou se říká, že kdo skrývá své oči, tak nemá čisté svědomí... Nejen oči, ale i výraz tváře nám o člověku poví velmi mnoho, stačí opravdu jen moment a poznáte, kdo stojí naproti vám. Když je výraz tváře zlý egoistický, tak i oči nemohou být dobré... a platí to samozřejmě i naopak. Je opravdu fascinující, co se dá z očí a výrazu tváře vypozorovat, když má člověk rozvinutou schopnost vnímat drobné nuance.
Za mě je osobní kontakt nenahraditelný, i když vlastně né tak docela. Čas nám plyne rychleji, no a osobní kontakt se ve společnosti stává luxusem, který si často nemůžeme dovolit, a tak komunikujeme jinak, neosobně, "moderně", třeba i prostřednictvím aplikací... Vypadá to, že nám to stačí, přeci jen jsme obyčejní lidé a "luxus" si nemůžeme dovolit. Jenže, proč nebýt náročný, proč si vystačit s málem?! Proč nenavštívit rodiče OSOBNĚ a pořádně je neobejmout?! Víme přeci, že je dotyk velmi důležitou součástí našich vztahů, je harmonizující a uzdravující. Jenže nám to stačí povrchně, bez obejmutí, bez podání ruky a toho všeho dalšího, co bylo dříve samozřejmostí, máme tady přeci ty naprosto perfektní komunikační nástroje. Celá rodina se může každý večer sejít u 4K displejů a společně pohovořit, o všem možném..., ale vždy je to něco za něco. Tady by se vešel jeden celý článek.
Aplikace zdarma jsou pro všechny, kdo si je nainstaluje. Stačí jen aplikace a její instalace, nic víc. Jak pohodlné. Jenže to krásné, rozvíjející a hluboké nemůže být z podstaty zároveň až tak moc levným a široce dostupným.
Nedávno jsme s ženou opět navštívili divadlo. Lístky jsou samozřejmě dražší, než předplatné Netflixu, ale za mě to byl hluboký zážitek obohacující duši. Kupříkladu bylo naprosto fascinující sledovat výrazy a dynamiku tváří účinkujících na pódiu a to i těch, na které právě v tu jednu chvíli nebyl namířen žádný reflektor. Dokonalé, hluboké, autentické a hlavně skutečné umění..., obzvláště, když si ho do detailu přiblížíte detektivním kukátkem. Z očí do očí.
Když už jsem zmínil umění, tak by bylo hloupé nezmínit slova M. Hauschkové, které najdeme na s. 100-101 v knize Terapie duše [1]:
"Bez umění je důstojná lidská existence nemyslitelná. Čím více bude naše doba ovládána duchem stroje, tím jasnější bude každému rozumnému člověku, že umění může být jedinou protiváhou hrozícímu zmechanizování života, ba dokonce že teprve umění je s to ve vlastním slova smyslu lidsky utvářet naše bytí ....... Umění však velmi úzce souvisí s cítící lidskou duší, s 'člověkem v člověku', se srdcem ....... Pěstováním umění začíná duše opět dýchat a zdravým způsobem vzájemně spojuje procesy myšlení, cítění a chtění."
Můžeme si položit otázku, jaký je duch dnešní doby?! Já bych řekl, že dobrovolně povrchní a více studenější. I když tady mi namítnete, že slovo "dobrovolně" není na místě. Když rostou ceny paliva do nebeských výšin a zmechanizovaný život v programech nepřináší tolik potřebný čas, atd., tak ony ty "aplikace" a třeba i různí"AI pomocníci" přeci jen dávají smysl. Ano tady vám musím dát za pravdu, je tomu dozajista tak. Né náhodou píši, že osobní setkání, ale třeba i zmíněné skutečné umění se stává docela slušným luxusem.
Ty největší poklady se ukrývají v hlubinách, do kterých se musíme ponořit... Pohled z očí do očí, podání ruky, obejmutí, společně strávený čas při osobním setkání, to vše se stává tímto POKLADEM v hlubině, no a stejné je to se skutečným uměním.
Mmt, víte, že tvorba generovaná AI překročila tvorbu lidskou?! Stále je rozeznáte?! Někdo už né...
Co napsat závěrem? Snad jen to, že zmíněné ponoření je zároveň prevencí a léčbou dnešní "moderní" uspěchané doby. Terapeutický účinek máme všichni na dosah, ale jen někteří z nás chápou jeho význam.
Děkuji Vám
Ps: pan Werich hovoří o komunikaci prostřednictvím dopisu. Tady musím poznamenat, že i z dopisu šlo vyčíst, s kým máte tu čest. Jenže dnes už to není možné. Přenecháváme tvorbu AI, píše za nás..., no a je bizarní číst tyto dokonalé, umělé a zcela neautentické projevy od lidí, které osobně znáte. Vypadá to chytře, ale osobní setkání již tak chytré být nemusí...
Ps2: veškerá tvorba zde na MAJÁKU je bez dopomoci, proto omluvte prosím lidskou nedokonalost😉
Ps3: minule jsem byl tajemný s paní v zeleném, nyní již tak tajemný nebudu. Paní v černém je má žena a své oči si nechává jen pro mě😏
K.🇨🇿
Zdroj:
[1] STEINER R. a další, Terapie duse, Fabula 2001, s. 205
