Proč se mladí a staří nepotkávají?!
R. Steiner [1]:
"Víte, co dnes lidé neumí? Neumí totiž zestárnout. A mládež by chtěla mít za vůdce zestárlé lidi. Nechce mít za vůdce sama sebe, a byť to třeba říká, mýlí se; chce mít za vůdce lidi, kteří uměli správně zestárnout, kteří si až do svého stáří v sobě nesou živoucí zárodek vytváření myšlenek. Pokud to mládež dokáže vidět, následuje totiž tyto vůdce, neboť ví, že tito lidé jí mají co říci, jestliže uměli správně zestárnout. S kým se však dnes mládež setkává? Setkává se jen s takovými lidmi, jako je ona sama! Lidé se nenaučili stárnout a zůstali dětmi; nevědí o nic víc, než co už vědí patnácti - šestnáctiletí. To pak není divu, že patnácti - šestnáctiletí už nechtějí následovat "patnácti - šestnáctileté", kteří neuměli zestárnout, neuměli vnést aktivitu do starého těla. Mládež si přeje lidi správně zestárlé, nejen staře vypadající s vráskami a bílými vlasy a plešatými hlavami, kteří jsou však ve starém srdci v podstatě stejně mladí jako oni sami; mládež si přeje takové lidské bytosti, které uměly zestárnout, tedy stárnutím nabývaly na moudrosti a síle. Otázka hnutí mládeže by byla snadno vyřešena, kdyby byla pojata v celém svém kosmickém významu, totiž kdyby se jednou důkladně přednášelo na téma: Jak je dnes ve světě možné nezůstat až do pokročilého stáří dítětem? To je ten problém. K těm, co nezůstali dětmi, kdo opravdu zestárli, se mládež skutečně takřka samozřejmým způsobem připojí, s těmi se mládež spojí. Avšak od těch, kdo jsou jako ona, se nemůže nic naučit; mladému člověku připadá pouze groteskní, když je jemu samotnému možná osmnáct let, možná se toho ještě tolik nenaučil (leccos se ovšem již naučil), na hlavě má ještě husté černé nebo světlé vlasy a zatím žádné vrásky, má ještě buclaté tváře, nemá dokonce ještě ani vousy, a teď má následovat někoho jiného, který však vnitřně není o nic starší než on sám, přitom ale vypadá tak legračně, je plešatý, má šedivé vlasy a nenaučil se o nic víc než on sám, jen to všechno vypadá jinak! - Takové je v podstatě pravé jádro skutečnosti, že se mladí a stáří nepotkávají. To, co jsem se vám teď pokusil sdělit humoristickým způsobem, vezměte ovšem v celém seriózním a vážném významu; tak budete moci vnitřně porozumět mnohému, co v dnešní civilizaci existuje jako velká, významná a palčivá otázka."
Máme tady rok 2026 a položme si otázku, zda jsme se za těch 100+ let v tomto ohledu posunuli? Dokážeme již "zdravě" zestárnout, nebo je tomu jinak a jen vypadáme dospěle? Ať je to tak, nebo onak, mladí lidé nám pravdu jistě ukáží...
K.🇨🇿
[1] STEINER R., Podněcování světových dějin duchovními mocnostmi, 2025, s. 68-69
