Tělem i duší

Před pěti lety jsem v tento den odevzdal služební průkaz a vydal jsem se po D1 směrem k domovu... Smutná cesta, obzvláště pro někoho, kdo byl hrdým a hlavně čestným policajtem tělem i duší. Kdo mě znal, tak nad mým rozhodnutím opustit služební poměr nechápavě kroutil hlavou a z úst některých přátel zazněla i slova, co se to děje s organizací, která nedokáže ve svých řadách udržet správného policajta. Slova jsem samozřejmě mírnil, neboť jsem si uvědomoval, že jedna zkušenost není přenositelná do celé organizace. Navíc se jednalo o mé rozhodnutí, které jsem z jistých důvodů musel učinit, abych i v budoucnu zůstal sám sebou.

Musím říci, že i když jsem VETERÁNEM v záloze, tak stále s velkou starostlivostí sleduji dění u Policie ČR, mám radost, když se klukům i holkám něco podaří, ale jsem i smutný, pokud je tomu naopak. Někdy se dokonce přistihnu u myšlenky, že by toho chybování mohlo být o chlup méně, kdyby se organizace snažila ve svých řadách udržet ty, kteří se opírají o své cenné zkušenosti, přeci jen se jedná o zodpovědnou práci, kde každá i sebemenší chyba může způsobit velmi závažný následek.

Přátelé, zatažení za ruční brzdu a přeorganizování mého předchozího hektického života bylo velmi zajímavou zkušeností. Několik měsíců mi trvalo, než jsem si navykl na docela jiný režim, ale není divu, když jsem 21 let dojížděl mnoho kilometrů za prací, spal na ubytovnách či v kancelářích, stravoval se v jídelnách na benzínkách, apod., byl neustále k dispozici zaměstnavateli, nevěděl, kdy půjdu do práce, kdy v práci skončím, o míře rizika ani nemluvě, no a mohl bych pokračovat... Vzpomněl jsem si na jednoho kamaráda, který podobný režim vydržel jeden celý rok a vzdal to, bylo to nad jeho síly.
Když se poohlédnu zpět, tak mi na mysl přichází, že mě to někdy pořádně štvalo, ale protiváhou bylo to, co jsem miloval. Když vás totiž plně naplňuje, co děláte, tak to člověku dodává obrovské množství energie a nechybí vám vůle pokračovat, i když je to někdy velmi náročné... A já svou práci opravdu miloval. Dodávala mi nutnou dávku adrenalinu, ale hlavně mě bavilo na sobě neustále pracovat a také vymýšlet, jak se druhé straně přiblížit ještě o kousek blíže... Když se pohlédnu zpět, tak to bylo zejména v těch nejnáročnějších momentech docela naplňující "flow", od kterého se dalo jen nelehce odrhnout, ale nešlo jinak.
Když jsem se tedy s těžkým srdcem odtrhnul a přibrzdil, tak jsem si do života vnesl to, co mi předchozí styl života nedopřával.
Se změnou přišel přechod k vlastnímu tempu, mohu vyšívat na vlastních projektech, jsem pánem svého času, který mohu věnovat blízkým, seberozvoji, tak i prostředí, kterého jsem součástí, docela slušně jsem unikl tlaku každodennosti, konečně jsem užitečný v místě, které mám rád, no a obecně mi změna přinesla mnohem vyšší kvalitu života. Když se poohlédnu zpět, tak se něco podařilo, něco se naopak nedaří, ale o tom je život. 

Zítřejším dnem vcházím do další pětiletky opět v lepší kondici (zdravotní, fyzické i mentální), obvyklé pravidlo, že s vyšším věkem to musí být naopak jsem tedy plánovitě zboural, no a budoucnost jako vždy jistě překvapí.
Mmt, před nedávnem se mi stala docela zajímavá věc. S ženou jsme navštívili jedno malé kouzelné kino, kde mi šatnář ze všech těch desítek čísel podal to jedno jediné🤫😁😎. 

Mějte pohodové dny a nebojte se ve svém životě něco změnit, máte to ve svých rukou. 
Jak jednou řekl L. N. Tolstoj, tak: "každý myslí na změnu světa, ale nikdo nemyslí na změnu sebe sama".

Malá nápověda, kde začít🍀, nespoléhejme na druhé.

Ps: hudba na pozadí Vás vtáhne do článku😏

KB