Hrdinský paradox
Bob Dylan
Nic se nezměnilo na tom, že stále naše syny přesvědčujeme, že má smysl získat status "hrdiny", který získají výměnou za svou smrt, aby ostatní mohli žít ve svém pohodlí a blahobytu.
Rodiče jsou hrdi, že je jejich syn mariňák. Konečně si tedy zaslouží společenské uznání a náležitý respekt. Rodiče jsou pyšní, že se jejich syn rozhodl riskovat svůj život, konečně nastala ta chvíle, kdy si začíná vážit sám sebe tím, že si sebe nebude vážit - skutečný paradox hrdiny.
Pozn. O paradoxu hrdiny si více přečtěte v knize Krize chlapectví, z této knihy jsem čerpal inspiraci pro tento článek.
Rodiče tedy přijímají, že se jejich syn při výkonu "smrtícího" povolání nemusí vrátit domů a jednoho dne u jejich domu může zastavit služební vozidlo US NAVY a mariňák s bílou čepicí jim oznámí to nejhorší.
Jelikož jsem i já v nemálo případech vyrozumíval rodiče o úmrtí jejich dítěte, tak o tom vím své... Pokládám tedy logickou otázku, zda by nešel tento dávný silně zakořeněný vzorec nějakým způsobem přepsat?! Pak mě také napadá, zda si vůbec při naší nezodpovědnosti zasloužíme, aby za nás jiní pokládali své životy?! Čím jsme toho hodni?!
Nyní si vám dovolím odcitovat pár vět [1]:
"V průběhu dějin to byly milióny chlapců, kteří se chopili příležitosti sloužit a ochraňovat v naději, že budou označeni za hrdinu nebo samuraje. Ačkoli s krutostí nepřítele vzrůstala i pravděpodobnost, že zemřou, chlapci byli ochotni své životy za toto označení vyměnit. Svým způsobem byli otroky případné cti, které by se jim dostalo, pokud by sloužili svým rodinám, vesnicím a zemím a ochránili je."
Né náhodou se tedy říká, že hrdinů jsou plné hřbitovy. A ti, co dobrodružství a setkání s drakem přežili? Ti poznali skutečnou hodnotu života a jejich další kroky již směřují právě zde.
Možná tyto hrdiny a jejich zkušenost, včetně případného zmrzačení potřebujeme k tomu, abychom si i my uvědomili skutečnou hodnotu života🤔 Nevím...
Pokud se už chlapec rozhodne vydat za dobrodružstvím, je tedy odvážný a chce se tedy utkat s drakem, tak je vhodné, aby se nejednalo o slabého chlapce, který má nasazenou masku síly. Tady se boj s drakem nemusí vydařit, jak psáno výše jest.
Stále platí[2]:
"V jakémkoli bojovém střetnutí poslední epochy lze postihnout jako neoddělitelný atribut jeho realizace tři základní kategorie extrémních nároků na obsah a způsob života, činnosti, psychické a fyzické odolnosti příslušníků bojujících jednotek:
1. fyzické strádání, extrémní nároky na vypětí tělesných a duševních sil
2. bezprostřední (skutečné či pomyslné) ohrožení ztráty života či zmrzačení
3. dlouhotrvající (setrvalé) psychické zatížení neznámými či desorientujícími situacemi, stavy napětí, očekávání a nejistoty."
Z výše uvedených slov je zřejmé, že v extrémním prostředí má slabý chlapec s nasazenou maskou síly jen mizivé šance stát se skutečným hrdinou, s velkou pravděpodobností bude drakem poražen, potřeba "osvědčit se" nebude naplněna.
Aby riziko bylo zvládnutelné a extrémní dobrodružná zkušenost dopadla dobře, tak je potřeba mít správně nastavenou osobnostní charakteristiku, ale i to nemusí stačit. Jen málo je hrdinů "s přesahem".
V každém případě jsem přesvědčen, že by společnost měla důkladně zapřemýšlet nad tím, jaká rizika jsou ještě přijatelná, a jaká jsou již za hranou. Nikdo nemá právo vytvářet situaci, která může být pro druhého člověka životu nebezpečná, obzvláště, když jsme srozuměni s tím, že většina současných hrdinů není tak silná, jak to možná vypadá. Nesmrtelnost nezačíná nasazením taktické vesty.
Na závěr vám objasním, co mě motivovalo k napsání tohoto článku, pochopíte, proč jsem zastáncem inteligentní diplomacie, umírněnosti a zklidňujících akcí.
Jak jsem napsal výše, vyrozumíval jsem rodiče o smrti jejich dětí. Víc slov netřeba.
Příběh mariňáka Andrewa Bottrella dopadl dobře, drak mu ukázal svou sílu, ale nechal ho žít.
KB
Zdroje:
[1] GRAY John; Krize chlapectví, 2020
[2] MIKŠÍK Oldřich; Hromadné psychické jevy, 2005