S chladnou hlavou...

Přátelé, na obrázku níže jsou dvě skleničky. Řekněme, že "lidstvo" bylo těmito skleničkami přikryto (vznikl situační tlak), což se samozřejmě nelíbí, no a nabízí se otázka, jak se tedy může každý jednotlivý člověk s nově vzniklou zátěží popasovat?!

Řekněme, že se část lidstva vydá pod levou skleničku. Zde bude nově vzniklý situační tlak, tak nějak více prožívat, bude se neustále nad něčím vztekat, pořád s něčím bojovat, zcela neúčelně plýtvat svou energií, třeba i setrváním v programech, které již nadmíru vyčerpávají (situace se změnila a nebyla reflektována) a možná se i více než je zdrávo strachovat z toho, co zase přijde?! Tady není složité se domyslet, že tento přístup může za nějaký čas lidem do života vnést vyčerpání, ale třeba i lhostejnost, sklíčenost, beznaděj, apatii a další.
Přejděme ke skleničce vpravo, pod kterou se vydala druhá část lidstva. Tady si lidé rovněž uvědomují problém, jenže také moc dobře chápou, že nikdo z nás nemá tušení, jak dlouho bude lidstvo vystaveno né zcela komfortní situaci. Lidé v této skupině se snaží mít své emoce více pod kontrolou, s pomocí rozumu nalézat vhodné vyrovnávací strategie, no a také velmi opatrně zacházejí s vlastním energetickým potenciálem, kterým zbytečně neplýtvají. Investují ho velmi účelně, uvědomují si přeci, že nevíme, jak dlouho bude trvat doba, než skleničky zmizí, situační tlak ustane a opět dojde k pořádnému nadechnutí.

Já vám položím otázku?! Kdo si myslíte, že se se situačním tlakem popasuje lépe?! Lidé pod levou skleničkou nebo lidé pod pravou skleničkou?! Nechávám k zamyšlení. 
 
Teď se pojďme podívat na pohled pana prof. Mikšíka, který se zabývá aktivním ŘEŠENÍM situačního tlaku (zátěže) [1]:

1) pokud chceme najít řešení, pak musí být nejprve aktualizovaná potřeba poznat a řešit problém

2) pasivní a nemobilizující prožívání (strach, ostych, lhostejnost, rozčílení, sklíčenost atp.) musí být nahrazeno stimulujícími prožitky (nadšení, zlost, sebedůvěra, pocit odpovědnosti atp.), nebo musí být alespoň neutralizován jejich demobilizující účinek

3) musí se optimalizovat vztah mezi aktivací prožitků a aktivací rozumové činnosti, aby člověk mohl účelně přemýšlet a řešit problém na základě jeho‼️POZNÁNÍ a POCHOPENÍ‼️

4) následná aktivní činnost (myšlenková či faktická) vede postupně ke zklidnění, zpřesnění a koordinování úsilí, jednání a chování k nalezení vnitřní psychické rovnováhy a rozvahy.

Resumé je tedy takové, že pokud lidé nepojmenují a důkladně nepoznají problém (situační tlak), pak ho také nemohou účelně řešit. K řešení se jen stěží dojde pokud jsou lidé ovlivněni nevhodným prožíváním a také, pokud se neaktivuje rozumová složka, která umožňuje účelné přemýšlení k nalézání vhodných řešení. ‼️Chci poznat, chci se dostat k podstatě a pochopit‼️. Až pochopím, pak mohu přejít k aktivní činnosti viz. bod 4. 
Je dobré vědět, že člověk je schopen rozdělení emocí a rozumového zhodnocení situace. Tady se skrývá právě to jednání s chladnou hlavou. Člověk tedy není při silném situačním tlaku ochromen emocemi, ale zůstává klidným, přemýšlí a následně jedná uvážlivě. Psychologové by řekli něco v tom smyslu, že ten člověk to má v sobě, v krizové situaci pod tlakem se nenechá zahltit emocemi a udělá, co je potřeba. Jenže podle různých studií se takto zachová jen pouhých 10-20% z nás. Naprostá většina lidí pod vlivem silného situačního tlaku nebude vědět, co má dělat a s velkou pravděpodobností se zachová nerozumně, prostě provede nějakou hloupost, na kterou pak ráda zapomene. 

Ať článek nějak rozumně uzavřu. Pamatujme si, že pokud jsme vystaveni situačním tlakům, tak má smysl nezapomenout, že je tady s námi vedle emocí i rozum. Můžeme se tedy pokusit jednat méně pod vlivem emocí a více uvážlivěji s klidem. Pak si možná i všimneme toho, co jiní né, kteří budou po tíhou situace zcela emočně zahlceni, což nám dává jistou výhodu.
Zejména ti z nás, kteří pomáhají moc dobře chápou, že pomoc, tak i provázení se musí opírat o klid a silnou vnitřní integritu. V exponovaných situacích by to bez chladné hlavy šlo jen stěží, ale také nesmíme nikdy zapomenout na srdce. To je velmi důležité.

V nadpisu píši s chladnou hlavou, ale nezapomínejme, že ve světě postaveném na znecitlivění si můžeme dovolit být i citliví. Tady není potřeba nasazovat si nějakou masku. Jsme jací jsme, každý to máme jinak, no a pod tlakem se může i jinak velmi citlivý člověk přepnout do režimu rozumového zhodnocení a s větší rozvahou udělá, co je potřeba. Aniž by přitom ztratil své srdce, stane se hrdinou. No a více než bohaté zkušenosti ze služební praxe mi napovídají, že člověk s nasazenou maskou "drsňáka" může v silně vypjatých situacích naprosto selhat. I to se stává, nejedná se o žádnou ojedinělost. Takže přátelé pozor na to, o koho se v nouzi nejvyšší opíráme.

Jak by řekl mystik R. Steiner, tak jsem napsáním článku ze sebe vypustil větší porci mozkového písku a je čas se věnovat dalším činnostem.

Mějte pohodový den, děkuji Vám.

K.🇨🇿 

[1] Hromadné psychické jevy, O. Mikšík, s. 88.