Proč tak snadno podléháme panice...

Připomeňme si datum 10. 10. 1938, kdy v rozhlasovém vysílání zazněla hra O. Wellse s názvem "War of the Worlds", jejíž obsahem byla invaze obyvatel Marsu na zeměkouli.
Když posluchači slyšeli rozhlasové vysílání, tak následně bez většího rozmyslu a v panice desetitisíce z nich prchlo do bezpečí na venkov, i když k tomu nebyl žádný objektivní důvod. Zvláštní zachování se, nemyslíte?
Kde se v nich zrodilo přesvědčení, že se jednalo o skutečnost?!
Proč nedošlo k ověření zprávy z jiných zdrojů?! Takové otázky si kladl americký psycholog E. G. Boring a následně vyjádřil tyto skutečnosti, cit. [1]:
 
- roku 1938 hrozila 2SV. Lidé měli strach z příštích událostí. USA se přitom stále ještě zmítaly v hospodářské krizi a lidé byli sklíčeni i z nezaměstnanosti. Jejich celkové vyladění bylo tudíž takového rázu, že byli náchylní k sugestivitě, připraveni uznat za pravdivé to, co odpovídalo jejich úzkostem a co by jinak logicky zamítli, nebo skepticky prověřovali
- rozhlas byl obecně akceptován jako obvyklý prostředek k přenášení důležitých zpráv. Program nebyl posluchači vnímán jako rozhlasová hra, ale rovnou jako zpravodajství rozhlasu. V celém vysílání byla udávána jména, funkce a tituly, doby událostí, názvy měst; tzn. drama mělo působivou živost a určitost, což přispělo k přesvědčení o pravdivosti, reálnosti daného vysílání (navzdory vstupům o fiktivnosti v průběhu samého vysílání)
- většina tak jednala jen na základě tohoto vysílání, strhávala k následování a panika byla všeobecná.

Jistě si vzpomínáte na můj nedávný příspěvek týkající se zdravého nastavení vlastního "Já". Pokud tedy máme to štěstí a vlivem "krize" zůstalo zachováno, tak  jsem přesvědčen, že bychom k výše uvedenému zcela iracionálnímu chování nepřistoupili, zachovali si chladnou hlavu a to třeba i proto, neboť by pro nás a naši bystrou mysl nebyl problém zachytit informaci, že se jedná o pouhou rozhlasovou hru. Tedy není třeba se účastnit všeobecné paniky a věc více bagatelizovat.

Je zcela normální mít obavy z toho, co může přijít, obzvláště, když trend vyjevuje všudypřítomnou nejistotu z blízké budoucnosti, ale je vhodné mít na paměti, že případné úzkosti i tenze nám mohou zcela zamlžit mysl a my pak uděláme něco, co může vypadat velmi hloupě a to jen proto, že nám unikne podstatný detail. Když pak naskočíme na vlnu ostatních, kteří jsou přesvědčeni, že jednají správně, kdopak tu iracionalitu zastaví?! 

Závěrem snad ještě zmíním, že má smysl se na některé možné hrozby připravit, ale je vhodné přijmout i fakt, že na něco se připravit nelze. Ulevíme tím naší psychice...

Nechť je nám událost, ke které došlo 10. 10. 1938 ponaučením.

K.🇨🇿 

[1] Hromadné psychické jevy, O. Mikšík, 2005, s. 148