Pravda, nebo lež?!

Koncem dubna jsem navštívil hodnotnou konferenci, kde z úst politologa doc. V. Proroka zaznělo, že například z hlediska pragmatismu pracujeme s těmi fakty, které jsou užitečné, no a pravdou je tedy to, co je užitečné. Jako příklad uvedl prezidenta Trumpa, který každou hodinu říká něco jiného, snad tomu i věří a chce, aby tomu věřili i ostatní. 
Jak tento přístup může vypadat v praxi?! Jednoduše. Člověk si řekne, že to se mi teď hodí, přinese to nějakou výhodu, proto je to pravdou, ale za týden se může hodit něco jiného, proto člověk změní názor a pravdu si upraví. Zajímavé, nemyslíte?! Někdy mi dokonce přijde, že nám zmíněný prezident Trump v tomto ohledu záměrně nastavuje zrcadlo. Nebylo by to nic zvláštního, zrcadlo nám v jistém smyslu nastavoval i jeho předchůdce.
Proč jsem se rozhodl napsat něco málo k tomuto tématu? Přátelé, čas od času se ponořím do médií, abych si navnímal aktuální obraz. Zaujalo mě, jak často slyším slovo LEŽ, věty typu: "ten člověk je lhář, ten člověk neříká pravdu, lhali nám, apod.".
Jak tomu rozumět? Odpověď se může nacházet ve výše zmíněném pragmatickém přístupu k pravdě. Lidé si tedy příliš nelámou hlavu, co je pravda, hlavně, když to přinese nějaký užitek..., jenže tady nesmíme zapomenout právě na faktor času. Vemte si například nedávné období pandemie, kdy se jedna oficiální pravda za nějaký čas ukázala jako kulhající na obě nohy, no a konspirace se stala pravdou. Jenže, když to člověku nabourává jeho obraz o světě, tak má možnost třeba i setrvat v nepravdě. V tom je ten dnešní mediální svět docela kouzelný, dává nám možnost i nadále klouzat po povrchu tam, kde je nám to příjemné.
Co jsem já osobně za několik posledních let pochopil je to, že pravda zdá se nikdy neleží na zmíněném povrchu, člověk se k ní musí dopracovat, a né vždy se to musí podařit. Dále jsem pochopil třeba i to, že míra pravdy a lži má spojitost s mírou duchovnosti ve společnosti v tom smyslu, že pokud se společnost odklání od duchovních hodnot, tak se i LEŽ stává více přijatelnou. Musím zmínit, že odklonem od duchovnosti dostává na frak třeba i obyčejná slušnost, přejícnost druhým a další... Tady by se dalo zeširoka rozepsat.
V předchozím článku jsem psal, že můžeme využívat mechanismus POPŘENÍ, který nám pomůže v jistém smyslu redukovat úzkost. Ona ta pravda může být někdy docela úděsná a každý ji není připraven přijmout. Jak dlouho lze v tomto ohledu "kličkovat" netuším, ale vím jistě, že i to "kličkování" nemusí být bez následků.
Blížíme se k závěru přátelé a já vlastně přemýšlím, jak dnešní článek ukončit?! Napsal jsem Vám, že někdy považujeme za pravdu to, co se nám hodí, zmínil jsem i to k čemu jsem dospěl, že pravda neLEŽí na povrchu a také, že odklonem od duchovnosti dostává LEŽ zelenou. A ano i ředitel školy může do výroční zprávy lhát, když se odklonil od duchovnosti a bude mu to nějakým způsobem k užitku. To už chápete...
Co v dnešním článku nezaznělo je to, že naše tělo nám vždy vyjeví pravdu. Egem můžeme skrývat ledacos, ale tělo nikdy nelže. Když je toho moc, tak nás zastaví a poskytne nám INFORMACI. V životě se stává, že si toho nabereme více, než je zdrávo (sportu, práce, stresu, čokolády, strachu, starostí, LŽÍ), no a vzniklá disharmonie způsobí své, když né přímo nemoc, tak třeba i zrychlené stárnutí... Co dřív vznikalo měsíce, roky, to je dnes záležitost dnů, týdnů, ale to jste již nejspíš také pochopili. 

Děkuji Vám.

K.🇨🇿

Ps: dnešní doba je zajímavá v tom, že i když máte v ruce dalekohled a s jeho pomocí vidíte docela přesně, jaké zvíře se skrývá na konci louky, tak se najdou lidé, kteří Vám nebudou věřit a bez dalekohledu vás budou přesvědčovat o tom, že na konci louky žádné zvíře není😏 Pozoruhodné