Pevná cesta se staví kámen po kameni...
Vždy, když si otevřu jednu z klasických foglarovek, tak si vzpomenu, jak jsem ve svém dětství s kamarády prováděl různé vylomeniny, přeskakoval ploty, prohledával staré ruiny domů, prolézal kdejaký kanál jen se svíčkou, spal pod širákem, po silnici 1. třídy na kole BMX jezdil v plném provozu mezi okresními městy, ale třeba i v lese budoval bikrosovou trať s vysokými můstky, abych si pak před sjezdem a následným skokem prověřil svou odvahu, často jsem riskoval. Domů jsem chodíval unavený, špinavý, hladový, někdy mokrý, někdy promrzlý, někdy se objevila i krev, ale troufám si říci, že skoro vždy s úsměvem😏. Když se ohlédnu zpět, tak jsem velmi vděčný, že mi rodiče dali důvěru a zcela se mi vyhnula dnešní overprotektivní výchova.
Ve svých 14 letech jsem dostal zajímavý dárek, kterým byly první boxerské rukavice, no a o tři roky později jsem již zajišťoval bezpečnost na jedné z největších diskoték v Ostravě. Byla to výborná průprava před iniciačním rituálem, kterým byla základní vojenská služba. Jelikož jsem toho měl už nemálo za sebou, tak jsem dostal důvěru i zde. Z vojny jsem odcházel jako jediný četař na rotě. Někde bych možná i našel dopisy od slečen, ve kterých bylo poděkování za to, že jsem jejich nezodpovědné chlapce přetvoril v muže, bez nadsázky. Ano, nešlo jen o to kluky naučit pochodovat ve tvaru, naučit je rozborku a zborku 58ičky, bylo toho mnohem mnohem více... Tento rok mi do života vnesl nejen mnoho perfektních vzpomínek, ale hlavně mi předal to vyšší, z čeho čerpám i v těchto dnech.
Tak a v mých 20 letech začíná další životní etapa - Policie ČR. Jak správně tušíte, tak list života byl už dost divoce popsaný😏
Bylo fajn, že jsem se v partě sešel s klukama, kteří to měli podobné jako já. Jeden parťák zápasník, druhý výsadkář. Všichni tři jsme toho měli před nástupem k Policii ČR tedy nemálo za sebou. Možná i proto pro nás nebyl problém s lehkostí přijímat výzvy, kterých nebylo ve službě právě málo. Tehdy posily na běžné zákroky nebyly potřeba.
Již jako policejní nováček jsem pochopil, že o svalech to není, i když i ty jsou důležité, ale v první řadě jde o REAKCI, když jde skutečně do tuhého. Buď to v sobě člověk má a zachová se v krizovém momentě, jak je to potřeba, nebo mu to schází.
Dnes již vím, že kdyby rodiče zvolili více ochranářský styl výchovy, tak bych ve svém životě nemohl bez ztráty citlivosti, tak i lidskosti zvládat všechny ty zajímavé výzvy, které život přináší.
Možná mí rodiče také četli tuto foglarovku a slova v první kapitole: "Jen se tužte chlapci! Však potřebujeme zdravé a ocelové hochy, kteří dovedou dát i přijmout ránu. Jen do toho! Jen do toho!".
Na závěr dnešního článku si dovolím zmínit slova Fredericka Douglasse:
"Je jednodušší formovat silné děti než napravovat zničené lidi."
KB
Ps: sdílím jednu vzpomínku z Prahy, kde mi bojovník v bílém kopem usadil přesně mířenou👍🏻👏🏻😁