Personální inteligence

Přátelé, možná právě nyní není od věci si připomenout, že vždy tady kolem nás budou existovat lidé, kteří nemají na věc stejný pohled jako my. Vyjít s nimi je znakem nadprůměrné PERSONÁLNÍ inteligence. Ta, jak správně tušíte není v dnešní společnosti samozřejmostí, což vidíme na nemálo tématech dnešní doby. Umět spolu vyjít, i když...
Říkáte si, no dobrá, ale jak na to, vždyť ten člověk je úplně mimo?
Nabízí se otázka, kde bereme tu jistotu, že je jen naše pravda ta jediná správná?! Protože se v ní cítíme příjemně, je nám nejbližší, vyhovuje nám?! Jenže, co vyhovuje nám, nemusí vyhovovat jinému člověku. Že je nám to jedno?! Může být, no komu to jedno není, možná ocení další řádky😉
Myslím, že na úplném začátku bychom měli umět porozumět sami sobě, svým emocím, které bychom se měli naučit prožívat na celé škále a následně je na místě i osvojení si systému vnitřních brzd, umět se zastavit ve chvíli, když se emoce přibližují extrému, například od vzteku k zuřivosti, protože zuřivost a s ní spojená ztráta sebekontroly je rychlíkem k neštěstí.
Přijde mi, že nemálo z nás je od schopnosti uvědomovat si vlastní prožívání odpojeno, schází uvědomění, schopnost se zastavit, proto nám nejspíš nečiní žádný problém "štěkat" po druhých a chovat se bez jakéhokoliv STUDU (tady se nabízí téma na některý z dalších článků) způsobem mnohdy velmi nekultivovaným. Když je člověk odpojený sám od sebe, tak bude mít problém pochopit druhého a vlastně je to i logické. Teprve, když já sám porozumím svému SMUTKU, tak teprve pak mohu být chápavý ke SMUTKU někoho dalšího; když pocítím BOLEST, tak budu více citlivý k BOLESTI jiných. Jenže, co když nic necítím, jsem tak trochu emočně oploštělý a odpojený od vlastních emocí?! Pak stěží mohu chápat druhé. Vžít se do kůže toho druhého a pochopit ho, ať už je to partner, protivný rodič, nebo třeba i vedoucí na pracovišti, to není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát, je to jedna z nejtěžších emočních schopností, kterou, kdybychom jsme si osvojili, tak by se nám všem na tomto světě žilo věřím lépe, protože bychom našli společnou řeč v tom, co nás rozděluje. 
Přestaňme ukazovat prstem na druhé, přestaňme říkat: může za to ona/on; ti druzí jsou úplně hloupí, protože... a zkusme se zamyslet, jestli není příčina třeba i v nás samotných. Bojíme se podívat?! Pak ta Hora mezi námi (mmt pěkný film) jen tak nezmizí.

Ps: Jen snad ještě doplním, že není třeba ukazovat prstem na různé podvodníky a loupežníky dnešní doby, oni moc dobře ví, že neuhlídali sami sebe a překročili nepřekročitelné😉A vina?! Ta, není jen kriminální...

K.🇨🇿