Pár správných chlapů...

Přátelé, již nějaký ten rok kráčím po tomto světě a mohu říci, že jsem na mé cestě životem měl to štěstí potkat pár správných chlapů, kterým jsem vždy s velkou pokorou podal svou ruku.
Jedním z nich byl i můj kolega Vašek, který nás opustil po dlouhé těžké nemoci před pěti lety dne 16. února 2021. 
Když jsem nastoupil na zvláštní útvar SKPV, byl to právě Vašek, který mě naučil to podstatné, předal mi vše, co mi mohl předat a musím říci, že velmi rád vzpomínám na naše společné akce. Vašek byl ve své profesi opravdovým profesionálem a také člověkem s vysokým morálním a charakterovým standardem. Prostě a jednoduše, byl to jeden z mála správných chlapů, které jsem měl tu čest ve svém životě potkat. Tady bych malou vzpomínku na něj ukončil. Bylo mi ctí Vašku. 

Když už jsem se ve vzpomínkách navrátil do služebního poměru, tak si dovolím napsat něco málo o tom, co pro mě znamenalo u sebe nosit služební průkaz a odznak.

Moc dobře jsem si uvědomoval, že ty mohou být nošeny s HRDOSTÍ, nebo také se STUDEM, no a k překmitu k tomu druhému nesmělo za žádných okolností dojít. Na to jsem vždy velmi dbal.

Pamatuji si, že když jsem nastoupil na SKPV, tak jsem u sebe i nadále po dlouhou dobu nosil klasický odznak, no a ten s označením "kriminální policie" jsem nechal ležet ve skříňce. Asi si říkáte, proč by to někdo dělal, vždyť snad každý nově nastoupivší policista či policistka chce jít pokud možno hned na kriminálku a nejlépe na vraždy... nedává tedy žádnou logiku, aby se nováček na kriminálce rozhodl odznak kriminální policie odložit do skříňky🤷🏻‍♂️ 
Tak tedy na vysvětlenou. Za mým odznakem, který jsem nosil v uniformě, bylo nemálo povedené práce, na kterou jsem byl náležitě hrdý, no a odznak kriminální policie byl čistým nepopsaným listem, tudíž zatím nebyl žádný důvod ho u sebe nosit, nepotřeboval jsem ho.
To se změnilo až s přibývajícími zkušenostmi a samozřejmě i s celkem zajímavými výsledky naší prace. Teprve až tehdy jsem odložil policejní hvězdu a vytáhl ze skříňky odznak kriminální policie.
 
Služba dříve či později prověří každého jednotlivce do nitěných hlubin jeho osobnosti, no a já bych opravdu každému nositeli služebního průkazu a odznaku přál, aby se za ten svůj nemusel nikdy a za žádných okolností stydět. Není to snadná cesta, ale né nemožná. 

Aby byla služba zdravým dobrodružstvím, je nezbytně nutné na sobě neustále pracovat. Být slušným střelcem, řidičem služebního vozidla, vyjednavačem, psychologem, sportovcem, bojovníkem, prostě vším tím, co je potřeba k tomu, aby se dalo říci, dělám své povolání poctivě, svědomitě a zodpovědně, k tomu se dozrává časem...
Jak správně tušíte, tak kupříkladu policistou s velkým "P" se člověk nestává oblečením se do policejní uniformy, to přijde až za několik let, a to jen tehdy, když nechybí tolik potřebné schopnosti, ale také talent a nesmíme zapomenout na srdce.
Zkušenost mi napovídá, že různých služebních průkazů a odznaků je rozdáno mnoho, ale těch opravdu povolaných zase tak mnoho není.

V posledních letech odešlo z různých služeb "pár správných chlapů", dochází k jakési možná přirozené genezi, střídání stráží a nebude snadné jejich zkušenosti nahradit, o tom jsem naprosto přesvědčen.

Já osobně přeji všem novým nositelům/nositelkám různých služebních průkazů a také odznaků v jejich profesních kariérách mnoho sil, odvahy, pokory, lidskosti, no a v neposlední řadě také štěstí. 
Věřím, že jednou přijde den, kdy otevřou své nové černé kožené pouzdro a budou si moct říci, služba byla fajn, vždy jsem udělal/a, co bylo potřeba, nemám se tudíž za co stydět a nyní mohu být HRDÝM VETERÁNEM/VETERÁNKOU🇨🇿. 
 

K.🇨🇿