Odpouštíme kvůli sobě...
Pokud se rozhodneme lpět na křivdě, kterou nám někdo způsobil, tak se pohybujeme v něčem, co pro nás není přirozené a možná zmíním slova z knihy Terapie duše [1]:
"Co člověk duševně"nestráví", bude mu nakonec těžce ležet v žaludku a dolehne to na ústřední orgán jeho látkové výměny, na játra. Člověk tu může pociťovat tlak, může hůře snášet tučná jídla, pro jejichž trávení je nutná žluč, která se v játrech tvoří. To může vést až k onemocnění jater, při němž se žluč z jater hromadí v krvi a člověk onemocní žloutenkou."
Ano, čtěte správně, tady se může nacházet příčina v tolik zmiňovaném onemocnění žloutenkou. Cítíme křivdu, to v nás vyvolává NENÁVIST, HNĚV, VZTEK no v podstatě se dá říci, že si sami v sobě pěstujeme ZRANĚNÍ, které nám někdo způsobil, a to v době, kdy ten někdo už dávno zapomněl, co nám způsobil. On šel v pohodě dál, vy se stále dusíte. Tuto větu si přečtěte vícekrát.
Pro zdravého člověka je zcela normální, že na "nespravedlnost" reaguje určitým způsobem, ale je třeba i zpracovávat, opětovně se po nějaké nám způsobené křivdě nadechnout. Když nám někdo ublížil a způsobil nám zranění, tak by měl nastat proces, kdy se ze zranění vytvoří jizva, která sice zůstane, ale už nebolí.
Odpuštění neznamená, že zapomeneme, ale osvobodíme sami sebe od trápení, od bolesti...
Sám mám s odpuštěním zkušenost. I když to bylo těžké, tak jsem podal ruku někomu, kdo mi velmi ublížil a řekl jsem mu do očí, že mu odpouštím. Pamatuji si na tu okamžitou úlevu a hlavně velké překvapení toho, kdo mi způsobil celkem slušnou křivdu. Já se ihned opět nadechl (opravdu to funguje) a dnes již chodím po světě jen s jizvou, která nebolí.
Jenže, jak odpustit třeba nějakému zlořádovi, který je člověku zcela nedostupný?! Může se jednat například o nějakého velmi nezodpovědného politika, který zneužil své postavení, někam nás navedl a my to stále nemůžete spolknout. Nespravedlnost je opravdu velká a nám se to něco stále vrací v myšlenkách, bolí nás to, cítíme se znevaženi, zrazeni a už vážně nevíme, co s tím.
V ideálním světě by od toho někoho přišlo přiznání chyby, omluva, pak třeba i žádost o odpuštění, ale my v ideálním světě nežijeme, zdaleka ne. Proto si musíme těžký balvan odhodit sami.
Zkusme se zastavit, vyčleňme si trochu času na malý rituál, který by třeba mohl vypadat asi takto. Jméno člověka, který nám způsobil křivdu si napíšeme na papír a se slovy "ODPOUŠTÍM TI" tento papír zahodíme do koše, spláchneme do WC, či spalíme v ohni.
Zkusme to, možná nám právě tento malý rituál pomůže opět se nadechnout.
Jeden takový malý rituál mám v živé paměti. Uspořádala ho pro interventy naše kolegyně psycholožka. Rituál se netýkal odpuštění, ale bylo zajímavé, jak účinný byl.
Ve světě kolem nás si můžeme navnímat nemálo "nespravedlností", no a na nás samotných pak je, jestli se budeme chytat na každý jednotlivý háček, který byl nahozen, nebo to prostě necháme být.
Jenže, někdy dochází opravdu k velkým přiblížením nespravedlností do našeho života, ať už vznikne další hloupá uzavírka v dopravě, nebo nás rozzlobí šéf v práci... Jsou věci, které prostě a jednoduše neovlivníme, ale potřebujeme vnitřní sílu k tomu, abychom se jim třeba i dokázali v nadhledu zasmát.
Má velký smysl si ošetřit staré křivdy, tady si můžeme pomoci. Je jen a jen na nás, jestli si nějaký ten "balvan" ze svého batůžku odhodíme. Když se nám to podaří, tak se nám bude životem kráčet, věřím o něco málo lehčeji a možná pak dokážeme hodit za hlavu i některé strasti všedního dne, což opravdu není málo.
Závěr věnuji velkým skeptikům.
Zkuste NEODPOUŠTĚT močový měchýř, když to na vás přijde... Jak dlouho je to pro vás komfortní?! Chvíli možná ano, ale čím déle to držíte, tak tím více to tlačí, řekl bych😉 Prostě to musí ven. Až když ODPUSTÍTE, co je třeba, pak se opět s velkou úlevou nadechnete 😏Funguje to...
Přátelé, pokud Vás článek o odpuštění zaujal a myslíte si, že by slova v tomto článku mohla někomu ve vašem blízkém okolí pomoci, budu rád, když mu článek pošlete, třeba mu tím pomůžeme.
Děkuji Vám
K.🇨🇿
[1] Terapie duše, R. Steiner a další, 2001, s. 83
