O podstatě hudby, autor M. Hauschková

Přátelé není pochyb, že hudba má vliv na naši duši, může nám být skvělým terapeutem a pomáhat k uzdravení, ale naopak nás může i stahovat dolů.

Když jsem se na jedné z krizových intervencí od maminky dozvěděl, co si její syn pouštěl do uší, tak jsem si vlastně uvědomil, jak výrazně neblahý vliv může poslech "perverzní" hudby na mladého teenagera mít. Když se v nějaký špatný den sejde více negativního najednou a k propadu do depresivního stavu není daleko, tak možná právě na tom, co si pustíme do uší bude záležet, kterým směrem se naše myšlenky a následně i činy budou dále ubírat. K mnoha lidským tragédiím by možná nemuselo dojít, kdybychom nechali v našich uších v těžkých chvílích rozeznít to, co nám neodebírá...

Přejděme ke slovům paní M. Hauschkové (z knihy Terapie duše, 2001, s. 107-108):

 "U žádného druhu umění není vztah k rytmické soustavě lidského organismu - a tím i k oblasti cítění - tak bezprostředně nápadný jako u hudby. Její dur a moll, stupňující se napětí nebo uvolňující se vzletnost, její vážnost i její veselost, její disonance a harmonie jako by vyjadřovaly nálady lidské duše a její pulzování mezi radostí a bolestí. Tak má hudba moc nad naším pociťováním, jako je duch pánem nad city vzdouvajícími se a opadajícími v duši. Jako to jinak dokáže jen teplo, hudba prozařuje a proniká naši bytost až do sféry pohybu, zasahuje tedy až do světa pudových sil vůle a krve. Čím to, že vzpouzející síly v nás uvádí v harmonii, proč se jí cítíme být jakoby usebráni z měnících se smyslových dojmů a napojeni na věčně platný řád? 
To souvisí s tím, že hudba má svůj původ v tomtéž nebeském světě, v němž je doma i lidská duše. Staří národové v ní prožívali harmonii sfér. A skutečně se v sedmi tónech stupnice, v intervalech a v taktu zrcadlí početní zákony kosmu, se kterými se znovu setkáváme ve vzájemném poměru pohybu planet a v průchodu Slunce dvanáctinností zvěrokruhu. Vždyť například zrychlení či zpomalení planety opisující svou smyčku podléhá matematickému zákonu harmonického kmitání, který ve fyzikální podobě opět nacházíme v každé kmitající struně. 
Pravá hudba je dozvukem nebe, a jako takovou ji může plně prožít zase jen člověk, který je sám mikrokosmem. Jistě ji bude každý prožívat poněkud odlišně, ale jestliže se intimně podíváme na hlubší působení, pak můžeme říci, že prostřednictvím hudby může duši znít sféra nesmrtelnosti. Hudba se dotýká reality ducha v nás. Každý člověk může zažít, že opravdová hudba ho inspiruje k dobru a zároveň mu pomáhá získat nadvládu nad zvířetem. To neplatí pro ony různorodé perverze hudby, které způsobují opak. Nikde nelze nalézt vliv hudby ztvárněný krásněji než Goethově Novele, kde dítě se svou flétnou přivede nazpět uprchlého lva. Tento příběh je víc než jen poetickou fantazií, neboť obrazně znázorňuje poměr ducha k duševní podstatě, která dosud nebyla plně uchopena lidským Já. 
U mnoha lidí lze dnes pozorovat, že jejich střed duše už nemá úplnou nadvládu nad duší a tělem. Tak tomu je všude tam, kde je nebezpečí, že se myšlenkový, citový a volní život osobnosti osamostatní. Hudba jako by zde dělala cestu duchu, aby své záměry mohl nechat vyústit v činy. Prastará je znalost skutečnosti, že hudba jako doprovod k práci tuto práci svým rytmickým prvkem usnadňuje, protože duše může kmitat v melodii a takt se chápe končetin a dává jim řád. Tento proces je ale jen hrubým příkladem pro procesy mnohem jemnější, kterých lze v terapii využít."

K.🇨🇿