Nezralé vnímání času omezuje sebereflexi a zodpovědnost
Přátelé, vypadáme dospěle to možná ano, ale uvnitř tomu tak být nemusí. Dospělá zralost se vyznačuje třeba i schopností sebereflexe a velmi důležitou ZODPOVĚDNOSTÍ, jenže ty nejsou v dnešní společnosti samozřejmostí. Příčinou může být třeba i dnes již obvyklý "hedonistický" život tady a teď. Máme chuť, tak si dáme; můžeme si koupit, tak si koupíme; můžeme si vzít půjčku, není důvod toho nevyužit, atp. ... a to vše bez většího uvážení s ohledem na budoucnost, hlavně, aby nám bylo teď a tady fajn, vše nelibé musí jít z cesty. O odklonu od realistického myšlení jsme si již psali.
Nyní vám odcituji slova z velmi zajímavé knihy klinické psycholožky Lindsay C. Gibson [1]:
"Sebereflexe je schopnost analyzovat své myšlenky, pocity a chování v průběhu doby. LIDÉ, KTEŘÍ SE ZAMĚŘUJÍ VĚTŠINOU NA PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK, nemají pro sebereflexi dostatečnou časovou perspektivu. Místo toho s každým novým okamžikem nechávají svou minulost za sebou, čímž se osvobozují od jakéhokoli pocitu zodpovědnosti za své jednání. Když se tedy někdo cítí být zraněný tím, co někdy dřív udělali, mají sklon tohoto člověka obviňovat z bezdůvodného rozebírání minulosti. Nechápou, proč druzí nemohou prostě odpustit, zapomenout a jít dál. Vlivem svého omezeného vnímání kontinuity času nerozumí, že uzdravit se ze zrady nějaký čas trvá. Nést zodpovědnost za své jednání je pro tyto lidi velmi těžké; pro ty, kdo necítí časovou spojitost mezi svými činy a budoucími důsledky, to je těžko uchopitelný pojem. V důsledku toho je jejich přirozeným stylem jednání něco slíbit, a potom to neudělat, formálně se omluvit a pak lidem zazlívat, když se k tomu ještě vracejí. Možná si říkáte, proč by někdo vytvářel tak nespolehlivé vnímání času, kdy je slepý vůči své nedůslednosti a není schopen sledovat své vlastní chování. Souvisí to s jejich nedostatečným osobním růstem a slabou osobnostní integritou, spolu s jejich sklonem k extrémně konkrétnímu, doslovnému myšlení. Nemají přetrvávající, souvislé já jako organizační centrum své osobnosti, a proto je mohou EMOCE ČI STRES UVÉST DO DĚTSKÉHO ZPŮSOBU MYŠLENÍ, kdy jednotlivé okamžiky plují v čase odděleně."
"Emočně nezralí lidé mají chabé vnímání své osobní minulosti a brání se zodpovědnosti za své dřívější činy nebo budoucí důsledky."
Přátelé, za mě tedy velmi zajímavá slova, která vysvětlují třeba i to, proč se někteří lidé tváří velmi rozhořčeně, když se jim připomene něco z minulosti, co může být spojeno se studem, no nachází se zde i vysvětlení, kde se berou ty klapky na očích, pokud se jedná o rizika týkající se budoucnosti. Zajímavé je i dnes pozorované extrémně uzavřené rigidní myšlení v tom smyslu, že se například zuby nehty bráníme pochopit, že když jsou v ringu dva boxeři, tradičně jeden modrý a druhý červený, tak je tady i někdo třetí, kdo uspořádal zápas a sleduje svůj zájem. Bez otevřeného myšlení se nedostaneme k pohledu z vyšší perspektivy a nikdy nepochopíme, ale na druhou stranu rozumím tomu, že každý z nás má svou úroveň, která mu postačuje. Přesvědčovat někoho, že může být něco jinak, než to na první pohled vypadá, je dnes už nejspíš nemožné.
Snad ještě pro úplnost jedna věc. Má smysl naučit se zpřítomnění, má to své výhody (viz přiložené video), ale mimo jednoho jediného bodu tady máme i "zatěžující" přímku do minulosti a budoucnosti, pak "zatěžující" konstrukci a nad ní teprve přesahovou transcedenci. Já to chápu tak, že duchovnost člověka přichází s propojením mysli s touto čtvrtou úrovní a duchovní člověk dokáže používat všechny čtyři úrovně. Možná jste si někdy kladli otázku, jak takovéhoto člověka poznat? V textu jsem né náhodou použil slovo "zatěžující". Tady se skrývá nápověda s jejíž pomocí je odhalitelná "hraná" duchovnost od té skutečné, která je dosažitelná jen malému procentu z nás.
Mějte pohodové dny.
K.🇨🇿
[1] Lindsay C. Gibson, Dospělé děti emočně nezralých rodičů; Portál 2024, s. 93-94