Modrý život...
Soubor pravidel, nebo chcete-li zásad modrého života najdeme v knize J. Foglara s názvem Přístav volá.
Pravidla, zásady modrého života (knihu u sebe nemám, proto Wiki) [2]:
1. ranní cvičení (alespoň 15 minut)
2. čištění zubů (ráno a večer)
3. mytí studenou vodou (celé tělo)
4. slušná mluva celý den (ani jedno hrubé či sprosté slovo)
5. čestné chování (nelhat, nešidit, neurážet, neubližovat, nepoškozovat majetek)
6. dobrý skutek (alespoň jeden denně)
7. radostný prožitek (např. přečíst si kousek knihy, dostat dobrou známku, prožít schůzku či výpravu s klubem nebo oddílem, aj.)
V předchozím článku jsem zmínil práci na sobě, jenže kde začít?! Třeba tady. Mytí zubů rano i večer je dnes samozřejmostí, ale co to ostatní?!
Výše uvedená pravidla nemusí být inspirací k osobnímu rozvoji jen mladým chlapcům a dívkám, ale mohou být odrazovým můstkem i nám dospělým. Nikdy není pozdě povznést svou úroveň k lepšímu, né náhodou jsou pravidla nazvána "modrými"... Pomohou nám vybudovat ztracenou vznešenost, obnoví úctu v nás, což nám jistě dodá sílu a odvahu překonat to další, co skutečný život přináší, a možná svým příkladem motivujeme i ty, na kterých záleží nejvíce. Společně sdílená radost je dvojnásobnou radostí.
Citát:
"V čem spočívá duševní krása? V ušlechtilosti mysli, v dobrotě srdce, ve snášenlivé povaze, zapálené pro pravdu a spravedlnost, pro čestné jednání všude a za všech okolností, v konání dobra, ve vzorném každodenním životě."[3] Jaroslav Foglar
Krásná slova, jenže jsme jako společnost blíže ke kráse, nebo spíše k ošklivosti a vulgaritě; k laskavosti, nebo spíše ke špatnosti; k pravdě, nebo spíše nečestnosti; ke spravedlnosti, nebo spíše nespravedlnosti a protipravnosti?!
To lepší v nás zdá se není až takovou samozřejmostí.
Jenže, pokud tyto a další hodnoty absentují, dá se bez nich dlouhodobě žít?! Proč jednomu člověku tyto hodnoty vůbec nescházejí a druhý člověk se bez nich neobejde, možná i upadá do zoufalství a beznaděje, pokud schází?! Zajímavá otázka, řekl bych. Odpověď bychom jistě nalezli v režimu psychiky, ve kterém se ten a ten člověk nachází.
Závěrem jen poznamenám, že vnitřní práce na sobě je vlastně cokoliv, co posílí mysl, tělo a ducha.
Modrý život může být inspirací, může být světlem, které letí tmou (pozn. název jedné kapitoly "foglarovky" Dobrodružství v zemi nikoho se jmenuje Svetlo letí znovu tmou) a je jen na vás, zda si z něj do svého života něco málo vnesete. Možností, jak se stát lepším člověkem je dnes mnoho... O osobním rozvoji bylo napsáno tisíce a tisíce knih, no já si dnes vzpomněl právě na Modrý život Jaroslava Foglara.
Za úplný závěr mám pro vás jedno pozvání k motivaci, které jistě přijmou ti z vás, které článek zaujal.
"... ale Vláďa nedal na Vincka dopustit. Co už spolu zažili! Kolikrát mu Vincek pomohl v nejrozmanitějších těžkých situacích. Ale co hlavního: byl to on, Vincek, kdo ho naučil rozeznávat, či lépe řečeno dělit hochy a děvčata kolem sebe na lenivé, obyčejné, průměrné - a naopak zase na bystré, podnikavé, zvídavé, věčně něco kutící.
Obyčejnými - a těch byla převážná většina - byli všichni ti, kdož neměli žádné jiné zájmy než kino, televizi, a snad ještě fandění některému sportovnímu klubu. Jinak předmětem jejich hovorů bylo jen neužitečné žvanění a vtipkování, drby o tom, s kým kdo chodí, za každým druhým slovem říkali "vole", postávali a uplivovali na rozích ulic - a to bylo vše.
Naproti tomu ti druzí, ti bystří podnikavci ..... měli tisíceré zájmy, sledovali spousty věcí. Sbírali všechno možné, od známek a zápalkových štítků počínaje, až po staré mince, kameny, obaly od žiletek a žvýkaček. Dělali si statistiku čísel vagónů elektrik, kterými kdy už jeli, chodili do různých klubů a kroužků, učili se hrát na kytaru, na trubku nebo harmoniku. Lisovali květiny a listy stromů a keřů. Psali si deníky, vystřihovali a lepili si do sešitu nejrůznější zprávy z novin a časopisů. Zajímali se o vše možné a nemožné. O létající talíře, o indické kursy pěstování silné vůle, kulturistiku, potápěčství. Dopisovali si s hochy a děvčaty ze zahraničí. Sháněli pohlednice cizích měst. Pěstovali akvarijní rybky, učili se lasovat, navštěvovali kursy kreslení, jiu-jitsu. Někteří měli své čtenářské kluby s bohatou vnitřní činností, ve které jim radily redakce časopisu pro mládež. A všichni tito neobyčejní měli pořád málo času. U nich nebylo ani pomyšlení na bezduché plácání a žvanění o ničem, ani na postávání v ulicích a v průchodech u biografů. Jejich život byl naplněn ustavičnou činností, vzruchem, každá volná hodina času měla pro ně velkou cenu. A tím vším se lišili od těch mělkých hochů a děvčat bez zájmů. Vláďa byl rád, že mu Vincek ukázal cestu. Než se spolu spřátelili, byl i on takovým!" [4]
Mějte krásný víkend, děkuji Vám
K.🇨🇿
Zdroje:
[1] Jaroslav FOGLAR, Historie svorné sedmy
[2] "Modrý život", Wikipedie
[3] Jaroslav FOGLAR, Přístav volá
[4] Jaroslav FOGLAR, Dobrodružství v zemi nikoho, cit. s. 9-10