Stačí si jen uhlídat míru

Je toho hodně kolem nás, po čem můžeme každý den sáhnout, ale dokážeme si říci - DOST, tohle mi už stačí?! Já myslím, že s tím máme problém. 
Nad otázkou míry jsem se zde v blogu již zamýšlel, ale snad každým dnem se setkávám s nějakou absencí vnitřních brzd, nebo chcete-li sebeovládání. 
Jeden obvyklý příklad z dnešní doby.
Panu podnikateli se v posledních několika letech velmi daří a zisky rostou a rostou, což je jistě fajn. Jenže je tady jedno ALE v tom smyslu, že když se daří, tak se pozornost zaměřuje jen a pouze jedním směrem a to ostatní pomalu a jistě chřadne. Já se ptám, copak to nejde nastavit více do rovnováhy s ohledem na vztahy, ale třeba i zdraví a následně i udržitelnost podnikání?! Je moudré se honit bez jakéhokoliv ohledu jen a pouze za zlatým teletem v situaci, kdy by měla být pozornost věnována i kultivaci rodinných vztahů, nebo právě i tomu zdraví?! Přeci není normální, když doma střídá jeden konflikt další a několikrát ročně celá rodina včetně dětí užívá antibiotika..., i když co je dnes normální?! 
Co je to ta NEMOC?! Pojďme za slovo. Když máme život ve své moci, tak nemůžeme být nemocní řekl bych, respektive nedáváme nemoci tolik šancí vzniknout. Nevzniká nám nemoc třeba i z toho, když je něčeho příliš?! Příliš lásky k penězům, příliš stresu, příliš nezdravé stravy, příliš informací, příliš alkoholu, příliš starostí, příliš sportu, příliš displejů, příliš času mimo domov, atd., atd., atd. 
Já si myslím, že právě slovem DOST získává člověk svůj život opět pod kontrolu, slovo PŘÍLIŠ se může sbalit a odejit o dům dál.
Jak jsem již zde v blogu psal, tak žijeme ve velmi zajímavém období, kdy opravdu stačí jen natáhnout ruku. Můžeme na Temu za pár korun uspokojovat svou touhu po nakupování, můžeme sledovat nikdy nekončící zábavu, jeden film za filmem na 4k nebo lépe 8k obrazovkách, můžeme si do garáže koupit  X3, nebo větší X5, nebo ještě větší X7, můžeme mít doma přehršel technických vymožeností, mobily se 100mpx fotoaparáty, můžeme se nechat zahltit signály všeho druhu a frekvencí.., ale pořád nám něco schází řekl bych, jinak bychom tyto a další potřeby neměli. Jj, štěstí se nedosahuje..., to se přeci ví. 
Já si pokládám otázku, jak to dělají ti z nás, kteří si v životě našli to své štěstí, jsou v pohodě, i když třeba bydlí v malém domě, před domem mají postarší obyčejné auto a udělá jim radost třeba i společná dovolená v Krkonoších?! Jak to jen dělají?! Jsou snad kouzelníci?! Je to snad otázka umění?! Možná ano... Jak jednou řekl jeden můj známý "psycholog", tak není uměním žít ve velkém, ale je umění najít to své štěstí v malém. 
A teď něco málo ke svobodě, týká se totiž našeho dnešního tématu.
Za mě jsou dvě kategorie lidí. Jedni jsou způsobilí být a zůstat svobodní, no a pak ti druzí, kteří se pomalu a jistě stávají neschopnými být a zůstat skutečně svobodnými.
SVOBODA od nás všech vyžaduje odpovědnost, když ta schází, pak může být svoboda i velmi destruktivní. 

Mějte pohodové dny

K.🇨🇿