Když chceme od života víc...
Umetené cestičky, na zlatém podnose, se zlatou lžičkou a různé zkratky necháme stranou, pojďme se podívat na SEBEDŮVĚRU vytvořenou tím, že jsme už něco bez dopomoci druhých zvládli, něco už máme za sebou, jsme na to HRDÍ, tudíž TEĎ a TADY v tuto chvíli se o to můžeme opřít a s klidem přijmout výzvu, která je před námi, věříme si.
Víra je jednou ze tří základních sil naší duše, pomáhá nám při cestě k našemu vyššímu JÁ. Krásné je zvítězit, ale lze zvítězit bez síly našeho ducha?!
Povím vám další autentický příběh ze svého života. Tentokrát vám příběh přiblíží, co to ta síla ducha vlastně znamená, respektive, jak to chápu já.
Jdeme na to.
Když jsem byl nováčkem na SKPV, tak mi pod nos přišla nečekaná nabídka, zda bych se nechtěl zúčastnit výběrového řízení do zásahové jednotky KŘP hl. m. Prahy, tzv. Rózy?! Toho dne byla středa, no a výběrové řízení začínalo už v pátek fyzickými prověrkami... na přípravu jsem měl tedy pouhopouhé dva dny. Vypadalo to tedy jako velmi hloupý nápad, ale i tak jsem výzvu přijal a nechal jsem se dopsat na listinu uchazečů. Možná si říkáte, co se mi v tu chvíli asi honilo hlavou?! Povím vám to. Řekl jsem si to výše. Něco už mám za sebou, mám se tudíž TEĎ, o co opřít, to mi dodalo sílu a odvahu výzvu přijmout. Tak fajn. Ještě ve středu jsem se podíval na limity jednotlivých disciplín, no a bylo potřeba si vyzkoušet, jak jsem aktuálně na tom. Večer jsem si dal na ovále sportovního gymnázia na Volgogradské 12 minutový běh, nějaké sedy lehy, shyby na hrazdě, kliky, no a ve čtvrtek jsem se zde objevil znova, musel jsem si v tělocvičně vyzkoušet šplh na laně bez přírazu. Tady si pamatuji docela úsměvný moment. Když jsem přišel za učitelem do tělocvičny a požádal ho, zda bude ochoten mi změřit čas šplhu na laně, tak docela nechápal..., stejně na tom byli i studenti v tělocvičně. Nebyl čas ztrácet čas, vzal jsem lano a šup nahoru, jednou, podruhé, v tělocvičně hrobový klid, no a čas na stopkách více než dobrý, dokonce tak dobrý, že mě učitel tělocviku na odchodu razantně pozdržel, podal mi ruku a popřál mi, ať mi to vyjde. Tak jo, ještě jsem musel venku vyzkoušet skok z místa a pak bazén, který mi nikdy moc nešel... Ve čtvrtek jsem unavený usnul jako kotě, no a velmi brzo ráno, vlastně ještě v noci jsem naskočil do auta, najel na dálnici směr Praha, a z auta jsem vystoupil až s ranním rozbřeskem na benzínce v Suchdole. Moment výstupu z auta si vybavuji doteď. Byl jsem z dlouhé cesty totálně ztuhlý, no a bolel mě celý člověk. Já se jen chytil za hlavu a usmál jsem se, co mě to zase napadlo😎. No, co už..., cesty zpět není. Ještě zajímavější chvíle přišla v šatnách. Když jsme se převlékali do sportovního, tak jsem se rozhlédl kolem sebe na vysportované, osvalené a nabuzené kluky, kteří byli třeba i o deset let mladší, než jsem byl já, no a v duchu jsem si opět řekl, že to byl opravdu ne až tak chytrý nápad... Z šatny jsme se přesunuli do tělocvičny a šlo se na to. Jedna disciplína střídala druhou, pak jsme se přesunuli na běžecký ovál a právě zde to bude k věci, zmíněné síle ducha.
Jelikož předchozí disciplíny v tělocvičně dopadly více než dobře, tak jsem se na startu rozhodl, že do cíle doběhnu jako první! Ano, stanovil jsem si cíl, a přes to nejel vlak. Nešlo tedy jinak, než doběhnout do cíle první. Někteří kluci přípravu opravdu nepodcenili, pověsil jsem se tedy za ty méně osvalené a rychlé, no a nechal je v jejich tempu běžet přede mnou. Jenže, tempo nebylo právě pomalé, no a s každým dalším kolem jsem si uvědomoval, že nebude vůbec snadné teď už jen dva kluky běžící přede mnou předběhnout. Tělo má své limity, no a já byl zdálo se na nich, i když vlastně né tak docela... I když byli kluci v předposledním kole přede mnou o celou délku oválu, tak i přesto jsem v sobě našel sílu a odhodlání, v posledním kole je doběhl, a ano, jak správně tušíte, do cíle jsem doběhl první. Cíl splněn, ale bez té zvláštní energie by to nešlo. Nikdy bych tyto dva nadmíru připravené kluky odhodlané zvítězit neporazil, kdybych se o tuto energii nedokázal opřít.
Já osobně v síle ducha tedy spatřuji obrovskou energii, s jejíž pomocí se dají zvládnout docela zajímavé životní výzvy.
Jak to vlastně celé dopadlo?! I přes nedostatek času na přípravu to dopadlo nadmíru dobře, dokonce i s kloboučkem od tehdejšího zástupce vedoucího ZJ.
Abych to uvedl na správnou míru, tak musím poznamenat, že nejsem příznivcem dnes obvyklého "nějak" to dopadne. Nečekanou výzvu k účasti na výběrku k ZJ jsem přijal i proto, neboť 100procentní fyzickou připravenost k vykonu služby já osobně vždy považoval za naprostý základ, který je potřeba udržovat na nějaké rozumné úrovni, aby bylo možné i v krizových a limitních momentech zodpovědně dostát svému závazku, který obnášel služební slib příslušníka Policie ČR. Pokud tedy přišla neočekávaná nabídka zúčastnit se výběrového řízení k ZJ, tak vlastně nebylo potřeba se nějak více připravovat, i když bazén mě trochu pozlobil, to přiznávám😁 Body na fyzickém přezkoušení se daly posbírat celkem hravě i bez větší přípravy, jenže s psychotesty to bylo horší. Ač jsem jich úspěšně absolvoval nemálo, tak tady mi to nevyšlo. Já s tím tak trochu počítal, věděl jsem, že se hledá konkrétní člověk do skupiny, do které právě já nemusím svým osobnostním profilem zapadnout. Navíc jsem nepociťoval kovanou vnitřní motivaci k přestupu z SKPV o několik platových tříd níže, což pohovor s psychologem jistě odhalil... Tak to bylo něco málo z jednoho malého výletu k pražské "Róze".
Příběhů o síle ducha nemám právě málo, když bude mít článek dosah, třeba z šuplíku vytáhnu další😏
Životní zkušenost mi ukázala, že když chceme od života více, tak se musíme opřít hlavně a v první řadě sami o sebe a v těch nejtěžších životních momentech také o obrovskou sílu, která nám pomáhá zvládat nezvládnutelné. Myslím, že předchozí generace s touto energií uměly zacházet, no a já jsem přesvědčen, že i dnešní výzvy se bez této energie neobejdou. Za mě má tedy smysl ji v sobě kultivovat, a také se ji pokusit naroubovat do dnešních mladých generací. Ty nepotřebují mít život vystlaný růžovými polštářky (jak vypadá láska bez moudrosti vidíme všude kolem), ale potřebují umět zdolávat PŘEKÁŽKY, potřebují umět zvládat citlivé výzvy, potřebují vytvářet to, o co se budou moci opřít TEĎ a TADY, když se před nimi zjeví těžká životní zkouška, které nepodlehnou, neboť si sami poví, já věřím, že to zvládnu!!!
Krásné je zvítězit..., stačí jen zkrotit strach. S pomocí silného ducha to jistě dokážeme.
Na závěr si dovolím 2 citáty. V prvním z nich si slovo "nemocná" zaměňte za slovo "slaboduchá". Druhý citát nepotřebuje komentář.
"Přizpůsobit se společnosti, která je nemocná, není známkou dobrého duševního zdraví."
Jiddu Krishnamurti
"Je jednodušší formovat silné děti než napravovat zničené lidi."
Frederick Douglass
Děkuji a přeji Vám pohodový víkend.
K.🇨🇿