Jak by vypadal svět, kdyby...
Zajímavá otázka, kterou jsem si položil, když jsem před pár dny na chvíli ulehl na terasu a zadíval se na nebe. Pak mi na mysl přišla další otázka.
Proč má jeden člověk v tom nebo onom více jasno a stačí mu k tomu pár dnů a druhému člověku to nedojde ani za několik let? Otázka pozornosti? Nemyslím si. Přeci jen nejde o dny, týdny, měsíce, ale roky.
Řekněme si upřímně, že přirozeným nástrojem poznávání OKOLNÍ REALITY je VLASTNÍ ROZUM, ale má to jednu podmínku☝🏻 Ten musí být prostý egoismu... Řekl bych, že je to právě absence vlastního rozumu v kombinaci se zbytnělým egem, co člověka strhává do fiktivní reality iluzorního světa, který má se skutečným světem pramálo společného. Někteří lidé věří tomu, co jim řeknou jiní lidé i pomocníci a považují to za pravdu, aniž by se rozhlédni kolem sebe a vytvořili si vlastní zdravý úsudek o věci. Jenže tady vzniká vzájemné neporozumění, konflikt chcete-li, s těmi, kterým neschází schopnost rozlišování, dokáží přemýšlet a také porozumět souvislostem.
Jak jsem před časem zde do blogu již napsal, tak všichni nejsme stejní a bylo by vhodné to s pokorou přijmout, odklonit se od módu hloupého komentování všeho, do módu ušlechtilého mlčení a naslouchání těm, kteří již tomu nebo onomu porozuměli, respektive více porozuměli. Časem jistě přijde i opatrné zapojení se do hodnotné diskuze.
Závěrem ještě zmíním, že velký problém zbytnělého ega je nemožnost přiznat si, že jsem udělal chybu. Egoismus člověka nepustí... Když se tedy někdo zachoval velmi hloupě, třeba vám i ublížil, tak nečekejte omluvu, ale smiřte se s tím, že za mlčením, případně bojem za vlastní pravdu, tak i zjevnou lež, je s velkou pravděpodobností právě EGOISMUS.
Ps: Kdo z Vás by měl zájem o výše zmíněném pohovořit, tak nabízím osobní schůzku. Sdílení pomáhá a téma to zajímavé.
Děkuji.
KB