I obyčejná procházka přírodou se může stát neobyčejnou

Přátelé, nedá mi to, ale musím napsat krátký článek k něčemu tak obyčejnému jako je procházka přírodou, která se může stát neobyčejnou a vědomou.

Procházíme přírodou, ale nelze si nevšimnout, že mnohdy tak nějak bez větší duchapřítomnosti... no a není výjimkou, že vidíme rodinku a v závěsu několika metrů za nimi kráčí teenager zahleděný do displeje MT s bluetooth sluchátky na uších... Ten nevidí, neslyší, nevnímá, co je kolem, no a v pravidelných intervalech jen zkontroluje, zda jsou rodiče stále před ním.

Takže fajn, jde se třeba i rychlou chůzí z bodu A do bodu B bez toho, abychom se zastavili a vědomě se vystavili slunci, ve vší duchapřítomnosti si navnímali krásu prostředí, ve kterém se nacházíme a povětšinou s hlavou plnou myšlenek a starostí, které nedokážeme propustit si užívali ticho, klid, které nám procházka přírodou nabízí.
Prostou chůzí z místa A do místa B jen stěží využijeme plný potenciál, který nám pobyt v přírodě může nabídnout.
 
Ale jde to i jinak. Bez spěchu, v přítomnosti, bez myšlenek na to, co nás v životě tíží. Můžeme se dotknout listí na stromech, zaposlouchat se do šumění větru, no a v teplých dnech se můžeme zastavit a navnímat si krásu lučních květin a třeba se i zaposlouchat do štebetání okřídlenců. To vše a mnohem, mnohem více je na procházce přírodou s námi, stačí si to jen uvědomit a vědomě si navnímat vše, co nás obklopuje a pak to do sebe nasát v plné úplnosti. Možná pak i pochopíme, že nejsme odděleni od přírody, ale jsme její součástí...