Detektiv s rozvinutou intuitivní inteligencí...

Schopný detektiv dokáže číst mezi řádky, vnímat drobné nuance, dokáže se zaměřit na vazby, které ostatní snadno přehlédnou a také se dokáže správně rozhodnout, i když zatím nemá dostatek relevantních informací.

Tam, kde se nelze opřít o fakta, tam přichází INTUICE, vnitřní hlas, šestý smysl, který napovídá, udělej to takto, i když třeba rozum říká něco jiného... 
Jsou profese, ve kterých nemáte ihned k dispozici data, které lze podrobit analýze, no a musíte se rozhodnout správně teď, ihned. Bez většího rozmyslu, na který prostě a jednoduše není čas musíte obsáhnout celou situaci, no a tady se nejen schopný detektiv, ale i operativec zpravodajské služby, krizový manažer, ale třeba i psycholog bez rozvinuté intuitivní inteligence jen stěží obejde... S její pomocí lze během chvíle obsáhnout celek, což běžná mysl nedokáže. Běžná mysl potřebuje svůj čas, no a tady se skrývá odpověď, proč se někteří z nás dokáží v okamžiku bez většího rozmyslu správně rozhodnout a jsou v pohybu dříve, než ostatním vůbec dojde, o co tady běží...
To něco mezi nebem a zemí, co není vědecky podloženo, využívají ve svých profesích ti nejschopnější a jsem přesvědčen, že své vnitřní předtuše mnohdy přikládají větší význam, než různým analýzám a datům z nich. Ty, když jsou k dispozici, tak slouží pouze jako podpůrný prvek.
Možná si vzpomenete na známé detektivní seriály, no zmíním jen jeden starší a to komisaře Maigreta. Je to tedy jen seriálová postava, ale kdo ho zná, tak také ví, jak tento komisař pracuje se svou intuicí, jak dokáže již od prvopočátku vést vyšetřování a musím zmínit i bravurní pohyb v jemných nuancích, pracuje s tím, čeho by si ostatní ani nepovšimli. Komisař se opírá o svou mnohaletou detektivní zkušenost namítnete, tady se zrodil potřebný cit jednat vždy správně tak, aby byl naplněn účel vyšetřování. Jistě, může být, zkušenost je velmi důležitá.
Jenže jak vysvětlíte právě tu skutečnost, že někteří lidé prostě VÍ, i když by vědět neměli? Otázka intelektu?! Jistě, nejen intuitivního, ale třeba i fluidního.
 
Ze své služební praxe si vybavuji velmi dynamické operativní situace, kde bylo potřeba se v mžiku zachovat správným způsobem. Nebyl čas se rozmýšlet jak, co udělat... bylo potřeba během chvilky si načíst/navnímat CELEK, nalézt dostupné možnosti, vybrat si jednu z nich, s určitostí vědět, že to takto vyjde a uskutečnit TO, neboť za krátký moment by se situace mohla úplně změnit a sledovaný účel by byl zmařen. Byla v tom velká dynamika a mnohokrát jsem si říkal, proč se kluci nepohnou tam, proč to neudělají takto atp.?! I když někteří kluci měli více zkušeností, tak je to prostě nenapadlo, neviděli jsme to stejně. Co je pro jednoho naprostou samozřejmostí to může být pro druhého zcela nedostupné. Dříve jsem se domníval, že to máme všichni stejně, že náš mozek v tomto ohledu pracuje +- podobně no dnes již vím, že tomu tak zdaleka není, no a ten rozdíl je někdy velmi propastný. 
 
Vidět operativní situaci v celé komplexnosti, ve chvíli najít dostupné možnosti řešení není každému vlastní, prostý to fakt. Jenže nejde jen o to vidět v úplnosti, ale také musí ihned po načtení a nalezení té správné možnosti navazovat rychlá akce a právě tady musíme do celého pohledu přičíst dostupné prostředky, síly, no a také jejich operační schopnosti a možnosti. Spojení úplného načtení operativní situace společně s následnou bezproblémovou realizací není snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát a každému, kdo se musí během krátké chvilky rozhodnout, i když třeba chybí dostatek info na vstupu, může právě intuice velmi pomoci. Kdo ji využívá, tak to moc dobře ví.

Domnívám se, že se intuitivní inteligence nachází nad naším rozumem a je takovou naší záchrannou sítí, když nemáme dostatek dat/faktů na vstupu, abychom se byli schopni správně rozhodnout a jednat.
Má smysl si tuto schopnost v sobě rozvinout, můžeme ji v různých situacích celkem slušně upotřebit v životě, obzvláště, když k nám přicházejí informace, které jsou už desetkrát přežvýkané, zcela vzdálené svému původnímu zdroji, vhodně upravené, a to mnohdy i tak, že informace z jednoho zdroje neguje informaci z druhého zdroje, no a k faktům se tedy není snadné dopracovat.
Intuitivní inteligence je velkým pomocníkem, ale i tak je třeba mít na paměti, že každá teorie může býti pravdou, když s určitostí neznáme fakta, o která se můžeme opřít. 
 
Závěrem zmíním rizika, které s vybudovanou schopností intuitivní inteligence přicházejí.

Prvním podstatným rizikem je odhalování skrytého. Zdá se to fajn, jenže lidé nemají rádi, když vidíte, s jakými kartami hrají. Pokud například váš zaměstnavatel hraje nečistou hru, tak mu nebude příjemné zaměstnávat někoho, kdo obrací jeho karty. 
Dalším neméně podstatným rizikem může být tzv. konfirmační zkreslení. Více rozvedu v některém z dalších článků, ale pro účely tohoto článku je dobré vědět, že pokud by se detektiv vydal ve vyšetřování jen po verzi, kterou mu nabídla jeho neoblomná intuice a on by ignoroval některá zjevná fakta, tak se může stát, že vyšetřování skončí ve slepé uličce.
Proto je potřeba již v prvopočátku shromáždit maximum důkazů, stanovit veškeré možné verze a postupně je při vyšetřování vylučovat.
A co vy? Máte to ve svém životě stejně, nebo se zuby nehty bez ohledu na zjevná fakta držíte pevně v teorii, která už možná právě teď pokulhává na obě nohy?

Díky, že jste dočetli až do konce.

K.🇨🇿