Cui bono?!
Já si tuto otázku pokládám, neboť chápu, že nabízí cestu, jak se dobrat k podstatě.
Docela nedávno jsem byl hlídkou Policie ČR zastaven k běžné silniční kontrole. Jelikož jsem svého času do služby zaučoval nemálo kolegů, tak jsem si v průběhu kontroly vzpomněl, jak jsem klukům velmi důrazně kladl na srdce, že to uplně nejdůležitější je bezpečnost parťáka. S překvapením jsem zjistil, že jeden z policistů, který by měl v průběhu rutinní silniční kontroly zajišťovat parťákovu bezpečnost to prostě a jednoduše neprovádí. Jeho pozornost byla zaměřena do terminálu, ve kterém prováděl lustraci registrační značky, no a po provedené lustraci se přesunul ke svému kolegovi, žádné zajišťování bezpečnosti se tedy nekonalo.
I když jsem už nějaký ten rok mimo služební poměr, tak mě nenechává chladným, když zaznamenám tuto či podobnou formu liknavosti a popravdě, kdybych byl na místě kontrolujícího policisty a všiml bych si, že můj parťák nezajišťuje mou bezpečnost, tak by to bylo poprvé a naposledy. Minimalizace rizika uzavírá prostor pro nějaký průser a zkušený policista si je toho moc dobře vědom.
Jenže doba se mění, do rukou jednoho z policistů byla přidána perfektní pomůcka s možností okamžité lustrace, která přispívá k zefektivnění výkonu služby, a proto se pozornost jednoho z policistů musí v průběhu kontroly zaměřit právě i do tohoto displeje. Jenže i tuto činnost lze provést "chytře".
Zmínil jsem termín profesionální pozornost a možná by nebylo od věci si něco málo o něm napsat. Jak jsem se v jednom z předchozích článků zmínil, tak pozornost běžného člověka je povětšinou zaměřena do displeje mobilního telefonu, a tak si stěží může v okolí povšimnout něčeho zajímavého či nebezpečného. Tady absentuje kontrola nad prostorem, a tudíž nelze včas reagovat na případné nebezpečí.
Jenže profesionálové to mají jinak. Profesionální pozornost je záměrná soustředěná psychická činnost na určité podněty v prostředí... V praxi patrolující hlídky to může vypadat třeba tak, že velitel vozidla při hlídce zaměřuje svou pozornost od středu vozidla napravo, všímá si neuzavřených oken zaparkovaných vozidel, tak i podezřelých osob pohybujících se po ulici atp. Jenže velitel vozidla má i další možnost, kde může v průběhu hlídkové činnosti zaměřit svou pozornost a jistě neuhodnete jakou.
Pamatuji si na jednu z mých prvních služeb u Policie ČR. Jako nováček jsem byl posílit místní oddělení v P-10, Vršovicích. Operační mě a postaršího zkušeného kolegu vyslal k prověření oznámení, no a jelikož nebyl kolega stejně jako já ve Vršovicích místní, tak mě požádal, zda konkrétní ulici vyhledám v mapě a budu ho navádět na místo. Mám v živé paměti jízdu služební felicií na majáky po kostkách Vršovicemi, lítal jsem v autě zprava doleva a zpět, hledal v mapě ulici, no a kolega za volantem nejenže řídil s plynem na podlaze služební vozidlo, on zároveň i ovládal VRZ, komunikoval vysílačkou s operačním, a ještě mi do toho v klidu povídal, že si s manželkou koupili nové garnýže a on musí do konce služby sehnat skobičky, aby garnýže po službě zavěsil.... Já tehdy jako nováček nechápal jeho klid v tak exponované situaci, a ještě více jsem byl v údivu z toho, že on přitom všem svou pozorností "česal" prostor okolních ulic, zda nespatří nějaké železářství?! A ano spatřil, v ulici napravo, kterou jsme v jednu chvíli míjeli... Opakuji, že napravo, tzn. na straně spolujezdce a asi nemusím zmiňovat, jakou rychlostí jsme ulici se "zapadlým" železářstvím míjeli. Ano i tak může vypadat zaměření pozornosti profesionálem.
To byl jeden příklad z uniformy a nyní něco z mé praxe na SKPV.
Činnost, kterou jsem zde vykonával, kladla nemalé nároky třeba i na zmíněnou pozornost a nesmím opomenout i další psychické funkce, zejména pak na percepci a paměť. Samozřejmě se vše potřebné zdokonalovalo léty služby, ale mám v živé paměti třeba i to, jak jsme se s kolegou v tomto ohledu vzájemně trénovali. Kolega mi třeba položil otázku, zda si vybavuji přesné barvy košile, kterou měl vedoucí předchozího dne na ranním rozdílení?! Nebo otázku, zda si vybavuji barvu a typ vozidla, které před námi stálo na té a té křižovatce?! Vrcholem pak bylo třeba i to, když jsme se po dálnici vraceli v pozdních nočních hodinách po akci do Prahy a poznávali jsme značku a typ vozidel jen a pouze podle zadních koncových světel... Je toho mnohem, mnohem víc a vlastně si uvědomuji, jaký má lidský mozek potenciál, když mu dáme šanci se rozvinout. Jenže je v dnešní době potřeba si rozvíjet například svou PAMĚŤ a rychlost zapamatování, či pohotovost vybavování?! Co třeba myšlenkové operace, jak jsme na tom s nimi?! Jakým způsobem pilujeme tu naši nejvyšší formu poznávání?! Nijak, řekl bych... vystačíme si s málem.
Přátelé, možná si pokládáte otázku, o čem vlastně dnešní článek je? Nejprve zkušenost z běžné silniční kontroly, kterou prováděli policejní nováčci, pak zmiňuji historku z policejní praxe, kdy jsem měl tu čest jako policejní nováček vidět, jak to vypadá, když se do toho opře zkušený kolega, no a na závěr zmiňuji jen nástin toho, jak profesionálové po dlouhá léta služební praxe zdokonalují třeba i to, co nosí na krku. A to jsem záměrně nechal zcela stranou bezchybné řízení vozidel v krizových situacích, perfektně najeté CQB, či taktiku výslechu a další...
Proč tedy tento článek?!
Z mé strany se jedná o drobnou osvětu, že s každým odchodem zkušeného profesionála ze sboru odchází i člověk, který si v průběhu služby vybudoval něco, co nelze snadno získat, logicky za tím něčím stojí mnoho času, úsilí a často i srdce. Nabízí se tedy otázka, čím každý jediný odchod nahradíme? Logicky se dosavadní pilíř v oblasti bezpečnosti opíral třeba i o tyto profesionály, jenže teprve bez nich se otevírá prostor pro inovativní technologie... a to je možná ten hlavní důvod, proč odchody "profíků" nikdo nebrzdí, nezáleží na tom.
Níže Vám sdílím zajímavé záběry z ulic New Yorku. Zdejší policejní sbor opustí každý měsíc 200-300 policistů. Je to hodně, málo?! Jaké jsou nároky personálního oddělení při příjmu nových uchazečů: stále stejné, nebo snad nižší?! A vůbec, záleží na tom?
Děkuji, za Váš čas.
K.🇨🇿