Člověk ve své úplnosti...
Popsané oblasti člověka nejsou oddělitelné, jsou provázány ve vzájemných vazbách a interakcích.
Tyto a výše uvedená slova, tak i obrázek najdeme v kapitole s názvem Celostní přístup v psychiatrii, knihy zabývající se psychopatologií (nauce o nemocech duše). [1]
Můžeme tedy říci, že člověk je ve své úplnosti bytostí nejen TĚLESNOU, ale i DUŠEVNÍ, VZTAHOVOU a také SPIRITUÁLNÍ. Právě vztahová a spirituální oblast nás přesahuje a asi by vhodné si blíže vysvětlit, co je to ta SPIRITUALITA?! Tady si dovolím použít poznámky, které jsem si zapsal na kurzu, který byl zaměřen na spiritualitu v životě a v závěru života. Přednášející lektor pan Vurst téma spirituality vysvětlil celkem bravurně a jednoduše. Řekl nám, že se člověk právě spiritualitou odlišuje od zvířat, dále, že spiritualita není o kostelích, jak je na ni často mylně nahlíženo, ale spiritualita je o hodnotách... Zajímavá slova nemyslíte? Vnímáte ten přesah, jak velmi je aktuální?
Možná si také poslední dobou všímáte, že některé hodnoty již nejsou v naší společnosti až tak obvyklé, můžeme zmínit například jednotu, vlastenectví, ale i svědomitost, cit pro spravedlnost, poctivost, odvahu, ušlechtilost atd., atd., atd., no a možná by nebylo od věci si napsat, proč tomu tak je?! Nabízí se, že se člověk odklonil od své úplnosti a učí se žít né v celé své komplexitě, ale vystačí si pouze s tělesností... Jenže, proč?! Vlastně se nabízí otázka, jak může vypadat kvalita života člověka, který se rozhodl ze svého života vypustit svou úplnost? No a pokud to tak máme a zůstáváme jen v tělesnosti, necítíme tak trochu přirozenou averzi vůči těm lidem, kteří si nenechali svou komplexitu odebrat, ale kultivují v sobě právě i hodnoty, bez kterých by si svou cestu životem nedovedli představit? Dávám k zamyšlení a rozvedu dále. Jsem přesvědčen, že společnost potřebuje více lidí, kteří chápou, že na některých hodnotách opravdu záleží, že nejsou jednoduše nahraditelné, že nemá smysl nejen vypadat čestně a bezúplatně, ale je podstatné opravdu jím být. Takoví lidé žijící ve své komplexitě (nejen na oko) jsou vlastně takovou bezpečnostní pojistkou v naší společnosti a lakmusovým papírkem pak je, když tito lidé odcházejí do ústraní. Je důležité, aby například v bezpečnostních sborech byl na střední úrovni kapitán, který se ve svém řemeslu opírá o své svědomí, má pevně vybudované mantinely za které se v žádném případě nepustí a nenechá se za nic na světě uplatit a přesvědčit, že musí něco přehlédnout či splnit rozkaz, který je nadmíru hloupý. Schopnost odmítnutí je velkou pojistkou, ale také problémem, neboť je od kapitána očekáváno, že splní i ten rozkaz, který jde za jeho svědomí. Pamatujme si, že koho nejde koupit, toho nejde ovládat. Pamatujme si, že peníze jsou schopné měnit vědomí i zdánlivě silných lidí a neúplatné hrdiny hájící naši svobodu a spravedlnost jen stěží najdeme tam, kde se nenachází člověk v celé své úplnosti jako bio-psycho-sociálně-spirituální bytost.
Nemusí nám to připadat důležité, ale já jsem přesvědčen, že "vše souvisí se vším" a mnoho odpovědí na otázky dnešní doby najdeme právě v necelostní otázce našeho bytí.
Když by jste se mě zeptali, co můžeme dělat, jak lze zlepšit stav naší společnosti, tak by má odpověď vypadala asi takto. Prvně je třeba pochopit, že se vyšší kvalita života nachází právě ve zmíněné komplexitě, kterou je vhodné kultivovat, no a pak je velmi podstatné podat ruku každému člověku, který se v dnešní době nenechal uplatit a zůstal sám sebou. Takového člověka stojí jeho postoj nemálo sil a podáním ruky mu vyjádříme sounáležitost.
Snad ještě. Když jsem psal tento článek, tak žena sledovala pohádku Tajemství staré bambitky 2, no a já jsem po očku pokukoval a poslouchal také. Zajímavá souslednost s tímto článkem😉
K.🇨🇿
[1] Psychopatologie, nauka o nemocech duše, autor M. Orel a kolektiv, 2020, s. 72-73
