Cítím se v bezpečí?!
Samozřejmě je mi líto každé nešťastné události, obzvláště, když jsou v ní oběti, tady přichází velký SOUCIT, ale také chápu, jaký význam má uchovaný POCIT BEZPEČÍ pro obecné zdraví celé společnosti a jak podstatný je emoční odstup a racionální zhodnocení každé jednotlivé události.
Když se cítíme v bezpečí, tak teprve pak náš dnes velmi zatěžovaný nervový systém začíná odpočívat, no a tolik potřebné uvolnění je nutné pro nastolení homeostázy, ve které se naše tělo uzdravuje a dostává se do kýžené rovnováhy. Pocit bezpečí je pro nás a naše zdraví naprosto klíčový a není potřeba si ho nechat odebrat.
Pokud se necítíme být ohroženi okolními vlivy, tak prožíváme klid, který přispívá k psychické pohodě každého z nás, no a nepřiměřené napětí vytváří pravý opak. Myslím, že nedávno zesn. Prof. Ptáček před pár lety řekl něco v tom smyslu, že žijeme v době neurotické a tu vystřídá doba psychotická. Na jeho slova si vždy vzpomenu, netřeba jít ničemu z toho naproti.
A teď ruku na srdce. Kdo z vás je v dnešní době v klidu a je schopen říci, že se cítí v bezpečí, ať už se jedná o bezpečnost vnitřní či vnější, energetickou, ekonomickou, informační atd.?! Stále rozumíte tomu, co se kolem nás a ve světě děje, dokážete odhadnout pravou míru dějů, událostí a vytvářet si o nich ZDRAVÝ ÚSUDEK?!
Je zřejmé, že společnost prochází jakousi zrychlenou transformací, no a zdá se, že nepřehlednost, napětí, neklid, nejistota a další jsou průvodními jevy této transformace. To samozřejmě klade zvýšené nároky i na nás samotné, zvýšená sebe péče je tedy více než nutná. Výhodu má ten z nás, kdo má vybudovanou určitou míru mentální odolnosti, takový člověk dokáže zvýšený tlak ustát bez větší úhony, jenže pak jsou tady i ti méně odolní, kteří musí vynakládat nemálo úsilí, aby se udrželi v psychické pohodě. Otázkou pak je, zda je vynakládané úsilí dostatečné?! Čas jako vždy ukáže.
Není snadné si v dnešní době udržet vnitřní klid, těch zjevných hrozeb není málo a vedle nich jsou tady ještě hrozby latentní, o kterých nemáme ani tušení. Na něco se lze technicky připravit, ale měli bychom vzít v potaz i fakt, že na něco se připravit nelze a jednoduše to přijmout. Psychice se uleví, ale o tom jsem již psal.
Vím zcela bezpečně, že ten z nás, kdo si udrží vnitřní klid v době né zcela bezpečné bude dále od různých psychotických a životu ohrožujících zdravotních obtíží. Má tedy smysl každou událost, která se stane a vysílají ji v hlavních zprávách neprožívat, jakoby se stala ve vedlejší vesnici. Pravděpodobnost, že se něco podobného stane poblíž nás je mizivá a je vhodné si to uvědomit.
Pocit bezpečí patří mezi základní potřeby člověka, to tak nějak tušíme všichni. Když máme střechu nad hlavou, vodu, spánek, jídlo, ‼️CÍTÍME SE BEZPEČNĚ‼️, jsme zdraví, svobodní, pak můžeme naplňovat i další potřeby v rámci tolikrát zmiňované Maslowovy hierarchie potřeb... Nezapomínejme na to!!!
Tak a teď se vrátím zpět na začátek. Píši, že se cítím bezpečně, tak bych měl vysvětlit proč?! Proč třeba u sebe obvykle nenosím krátkou st. zbraň, i když bych mohl?!
Já vám na otázku vlastně nedokáži s určitostí odpovědět. Možná se můj vnitřní klid opírá o zkušenosti dané služební praxí, dokáži tedy +- odhadnout závažnost a míru každé jednotlivé hrozby, možná je to dáno také tím, že jsem se na některé hrozby již před připravil, ale možná i tím, že jsem si v rámci práce na sobě osvojil i právě zmíněný emoční odstup a také přijmul postoj, že se na všechno připravit nelze... Hrozby tady byly vždy, jsou a budou. Některým netřeba věnovat více pozornosti než je zdrávo, ale jsou i takové, které bychom měli brát zcela vážně! Tady falešný pocit bezpečí zcela jistě není na místě!
Díky, že jste dočetli až do konce.
K.🇨🇿
