Čas zažehnutí malého světélka v nás 

Všechny dosavadní tradice nám napovídají, že světlo se rodí z temnoty, no a před pár dny jsme prošli zimním slunovratem. Na vědomě úrovni sice ještě nevnímáme změnu, ale dny se začínají prodlužovat, něco nového se rodí a to je ten správný čas v sobě zažehnout malé světélko, ale v moderním konzumním a hektickém pojetí závěrečných dní roku se nám to stěží podaří.

 

Možná i vy přemýšlíte nad skutečným smyslem Vánoc, které v moderním pojetí obnášejí plno povinností, neklidu, nervozity, různých vnějších stimulací a tak nějak se vytratilo to pravé kouzlo těchto dní... Co by se vlastně za slovem kouzlo mohlo nacházet, jak naplnit význam tohoto slova?!
Kouzelné Vánoce nehledejme v nejlepším dárku, nejchutnějším cukrovím, nejlépe nazdobeném a světýlky osvětleném vánočním stromečku, obecně ve vnějších formách naplňujících vnitřní prázdnotu, kterou možná pociťujeme, ale zkusme se zamyslet nad hlubším smyslem těchto transformačních dní a využít jejich potenciál ke zrodu něčeho nového, hlubšího, co bude mít smysl.

Myslím, že nebudeme sami, kteří cítí, že jen prostý konzum již nestačí, nenaplňuje nás a nákupem dárků a tím vším kolem obecně vzato komercionalizací Vánoc jen vyplňujeme ztrátu hloubky a právé symboliky těchto dní. Vnější forma už nefunguje, respektive nefunguje tak, jak tomu bylo dříve. Něco schází a tím něčím může být právě transformační potenciál těchto dní, s jehož pomocí můžeme sami v sobě rozsvítit to malé světélko. Pokud vás tedy zajímá, jak tento čas uchopit jinak, jak využít jeho hlubší smysl, tak tedy pojďme na to. 

Jak tedy začít?!

Začněme záměrným vytvořením TICHA. Proti obecnému trendu omezme na minimum vnější stimuly (sociální sítě, filmy na NTFLXU, ale třeba i desítky obvyklých pohádek, tak i alkohol, kila cukroví atd.)... jen v TICHU zůstáváme sami se sebou a můžeme sestoupit do vlastního stínu, v tichosti se zamyslet a uvědomit si, co nás bolí, tíží, trápí, jaká si neseme traumata, co se nám v uplynulém roce nepodařilo, co naopak ano.... pozorujme, nehodnoťme, jen zustaňme sami se sebou, každý den chvíli.
Není snadné ZASTAVIT se a nahlédnout tam, kde se jiní neodvažují, ale právě pohled dovnitř nám pomůže uvědomit si naši hloubku a celistvost. 

V další fázi je nasnadě si uvědomit, že nejsme jen tělo, ale měli bychom si připustit úplný princip "komplexitu" naší osobnosti. 
Položme si otázku, co vyžaduje naše tělo?! Více odpočinku, pohybu, blízkosti, zdraví?! Také si položme otázku, co vyžaduje naše duše, kde nachází spokojenost, co je skutečným smyslem našeho bytí?! Následně zkusme najít BOD, kde se naše tělo a duch protíná... tím nezůstáváme v konfliktu, ale integrujeme jejich protikladné obsahy.
Sestoupili jsme do hlubiny naší duše (možná jen částečně, ale i to může stačit) a sestup vždy předchází vzestupu, přichází změna, zpočátku malá neznatelná, něco nového vzniká, rodí se malé světélko, no a na nás pak zůstane, zda ho v sobě budeme kultivovat a s jeho pomocí vytvoříme to nové v nás. Dále již půjdeme s větším klidem a snad i  moudrostí tam, kde se budeme cítit příjemně, co je v souladu nejen s naší materiální, ale i duchovní podstatou, jen prosím nezapomínejme, že bez aktivního hledání to nepůjde... 

Nabídku k transformaci můžeme přijmout, nebo ji odmítnout a dál přemýšlet, čím a jak vyplnit prázdnotu, to je jen na nás... 

K.🇨🇿