Bez konfliktu

Přátelé, může se nám v životě stát, že se budeme snažit zapadnout někde, kam nepatříme. Když si uvědomíme, že je vnější prostředí v rozporu s námi, pak je vhodné vědět, že přizpůsobením se tomu, co není s námi v souladu a potlačením vlastního Já, můžeme ztratit nejen autenticitu (sami sebe), ale také vnitřní klid a rovnováhu. 

Mám v živé paměti některé zajímavé profesní přehmaty kolegů, kteří se posadili na židli, která je přespříliš tlačila. Bez následků to nebylo, změnilo je to. 
Pak jsou mezi námi i lidé, kteří si uvědomují, že přílišný konflikt vlastního Já s vnějším prostředím, může člověka celkem slušně zničit, neschazí jim bystrá mysl a netrvá jim tedy příliš dlouho si prostředí navnímat a vyhodnotit v něm vše potřebné. 
Jedním z takových lidí je i můj kamarád Tomáš, který svého času působil jako operativec známého 1. oddělení SKPV KŘP hl. m. Prahy a jednoho dne se rozhodl, že opustí řady Policie ČR a nastoupí do 9. platové třídy na oddělení vnitřní kontroly GIBS. Když se tak stalo, tak Tomášovi trvalo pouhých pár dnů, aby si uvědomil, že by usednutím na židli musel ukrojit velký kus sebe, proto se rozhodl, že se navrátí zpět. Tady dávám 👍🏻
Jenže, kdo z nás by dokázal již po pár dnech říci svému egu - NE, kdo z nás by kvůli KONFLIKTU vlastního Já s vnějším prostředím zahodil vyšší vážnost spojenou s pplk. hodností a mnohem mnohem vyšším finančním ohodnocením?!
Usilujeme o vyšší posty, rádi bychom si ve svém zaměstnání, ale třeba i v politice užívali vážnosti, rádi bychom rozhodovali, menežovali, starostovali, ale když se posadíme na židli, kdo z nás si položí otázku, co nás to bude stát? V lepším případě kvůli konfliktu Já s tím vnějším ztratíme obvyklou jiskru v očích, v horším případě rodinu, zdraví, případně i život.
Má tedy velký smysl být uvědomělým a nesetrvávat  tam, kde to není v souladu s námi, kde nás to poškozuje.


KB