"Andělé" mezi námi...

Kdo jsou "andělé"? Nejsou to jen záchranáři, hasiči, policisté, psychologové, atp., ale například v očích dítěte jsou to tatínkové, maminky, kteří ví, co dělat, když je ouzko. S klidem a rozvahou ošetří bolavý prstík, ale dokáží poskytnout první neodkladnou pomoc i  sousedovi, který náhle zkolaboval na ulici. S anděly v naší přítomnosti se cítíme v bezpečí a to je moc fajn pocit. Andělé nenosí jen uniformu, hasičský oblek, či bílý plášť, andělem je pekař, soused od vedle, řidič tramvaje, kominík, prostě každý z nás, kdo VÍ, CO DĚLAT, není lhostejný a nachází se přesně v tom místě, kde si my sami pomoci nedokážeme. V tu jednu chvíli třeba ani nevíme, kdo je ve skutečnosti tím naším "andělem", nezáleží na tom, víme jen, že udělal, co bylo potřeba a to nám možná zachránilo to nejcennější - život.

Přátelé sice to nechceme slyšet, ale systém vnější pomoci má své limity, často bývá přetížený... Proč tomu tak je?! Jistě i proto, že když se nám něco přihodí, třeba i malichernost, tak bez většího rozmyslu ihned vytáčíme jedno z čísel tísňového volání a čekáme, že nám někdo povolaný přispěchá na pomoc, dokonce si vnější pomoc nárokujeme. Jsou situace, kdy se bez vnější pomoci logicky neobejdeme, ale jsou i situace, které bychom měli zvládat sami, vnější pomoc si automaticky nenárokovat a přenechat těm, kteří ji opravdu potřebují. Součástí každé společnosti jsou ti nejvíce zranitelní, na ty bychom neměli zapomínat.

Myslím že jsme o "andělech dnešní doby" nikdy dříve tak často nehovořili jako dnes. Možná by se dalo říci něco v tom smyslu, že zranitelná společnost si uvědomuje jejich pravou hodnotu. Každý den se na nás z medií hrnou zprávy, že policisté zachránili, hasiči uhasili atp. Sloužil jsem více než 20 let a nepamatuji si, že by společnost někdy dříve věnovala těmto složkám tolik pozornosti. I když na druhou stranu je to jistě dáno i skvělým PR a množstvím komunikačních kanálů.
Myslím, že kdyby byla naše společnost přiměřeně odolná (měla by mezi sebou tisíce a tisíce andělů), tak bychom nepotřebovali kultivovat obraz "profesionálů" zachraňujících bezmocné, ale vypadalo by to zcela jinak. I běžný občan může být "andělem" a činitelem pomoci. Nabízí se otázka, co nám brání v tom neudělat si nějaký ten kurz v poskytování první pomoci, nebo se nenaučit techniky, jak odradit útočníka od jeho záměru ublížit nám?! Myslím, že i docela obyčejný hasicí přístroj by dokázal zamezit velkým škodám, když ho máme doma a jsme seznameni s tím, jak se používá.
Máme informaci, že rychlá záchranná služba mnohdy nestíhá, stejně tak máme informaci o tom, že se ve zdravotnictví prodlužují čekací lhůty na různá vyšetření, tak třeba i informaci o zhoršující se bezpečnostní situaci apod. Taková je realita, kterou můžeme klasickým způsobem POPŘÍT, tím redukovat případnou úzkost, ale zároveň tím setrváváme ve vlastní zranitelnosti, což mi nepřijde příliš chytré. 
Je zodpovědné udělat to něco málo, co nás posune k odolnějšímu "Já", které nebude jen závislé na vnější pomoci, ale bude se umět v nouzi o sebe postarat a třeba pomoc i poskytnout.
Když se v tomto ohledu posuneme, tak zároveň vložíme svůj dílek do mozaiky odolnější a stabilnější společnosti. 

K.🇨🇿