Dnes má mnoho z nás svůj život nastavený tzv. "nadoraz". Pak se nelze divit, že když nám život přivane nějaké to překvapení (to on umí, jako intervent o tom vím své), tak to prostě nemusíme zvládnout...
Naším cílem by mělo být nastavení si tzv. BEZPEČNOSTNÍ REZERVY...v tom smyslu, abychom ze 100% "nadoraz" vytvořili max. těch 75%, no a pokud...
Proč jednomu stačí k životu třeba i málo a vlastně nalézá spokojenost tam, kde by druhý člověk jen stěží přežil? Proč někoho trápí bezpráví, absence spravedlnosti a druhému tento stav vlastně velmi vyhovuje, nezamýšlí se, je lhostejný?
Dnes mám pro vás vlastně jen pár slov, která ani nejsou má. Pronesla je slečna na své promoci v zajímavém dokumentu níže, no a já jsem přesvědčen, že by byla škoda, kdyby slova zapadla. Možná si také kladete otázku, co mohu dělat?! Je to vlastně taková normální otázka, na kterou by se dalo odpovědět různě, ale slečna to trefila...
Vysokou kvalitu života lze udržet až do stáří...
...a opravdu to nemusí být tak, že již ve 30 letech začneme užívat léky na snížení tlaku, ve 40 letech léky na cukrovku, no a v 50 letech nám začne upadat naše mentální zdraví. Mmt, možná vás překvapí, že se Alzheimerova choroba netýká jen dříve narozených, ale je diagnostikována už...
...komunikace s vlastním tělem. Jen jim porozumět a umět je využít třeba k vytvoření něčeho užitečného.
Začátkem března jsem emoci VZTEKU nenechal zapadnout a proměnil ji v konkrétní akci. Chápu totiž, že se proces tvoření neobejde bez činů. Nestačí si jen postěžovat, že je to špatně a třeba se i spoléhat, že to za nás zařídí ostatní... Když chceme...
Spojení s přírodou působí blahodárně nejen na duši, ale výrazně posiluje imunitu (jedna ze dvou buněk v lidském těle je imunitní) a může být výraznou prevencí některých neduhů dnešní moderní společnosti.
Tvoříme si tedy realitu a malujeme si svět na růžovo, nebo naopak na černo. Pak není divu, že se tady všude kolem nás tvoří ZVĚSTI, které mohou být na jedné straně pesimistické, které jsou založeny na obavách z toho, co zase přijde, ve všem vidíme problém, no a na druhé straně tady máme ty optimistické, které zesn. prof. psychologie...
V prvních okamžicích mají pozůstalí pocit, že se zhroutil svět a život bez milovaného člověka nedává žádný smysl. Prožívají velkou bolest, smutek, žal, ale třeba i vztek, cítí se opuštěni, zoufalí, bezmocní a možná i nevěří, že ten, který jim byl velmi blízký odešel, že už neuslyší jeho hlas, neucítí horkost jeho rukou, objetí. Napadá je, že to...
Proč je někdo spokojený a jiný nikoliv?! Proč jednomu stačí ke spokojenosti málo a druhému už nestačí snad ani to modré z nebe?! Osobně mi přijde, že může být pro mnohé z nás skličující fakt, že si někdo najde i v bláznivém světě ostrůvek spokojenosti a nemusí k tomu mít to nebo ono. Možná by nebylo od věci podívat...
Přejděme tedy k ponauačením, která život Leonarda nabízí, s 455-460 :